Tento text se zabývá naléhavou potřebou terminologického upřesnění v souvislosti s proměňujícím se filosofickým pojetím subjektu. Autor argumentuje, že starší výrazy, jako je běžně užívané slovo 'subjektivní', již plně nevyhovují nárokům moderního myšlení, a proto je nutné definovat nové pojmy. Práce se zaměřuje na termín 'subjektní', který do českého prostředí uvedl J. B. Kozák již před druhou světovou válkou. Analýza však ukazuje, že Kozák tento termín užíval promiskue se slovem 'subjektivní', čímž jeho specifický význam zůstal nevyjasněn. V návaznosti na existující pojem 'objektální' autor navrhuje zavedení symetrického pendantu 'subjektální'. Hlavním cílem textu je zdůvodnit legitimitu těchto neologismů a poukázat na nutnost jejich postupného významového upřesňování. Filosofie je zde představena jako disciplína, která se neologismům nevyhýbá, nýbrž je vítá jako prostředek k dosažení vyšší pojmové přesnosti a k lepšímu uchopení problematiky subjektivity v jejích různých aspektech a vrstvách.
Subjektální a subjektní / Subjektní a subjektální
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 10. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Subjektální a subjektní / Subjektní a subjektální
Nové chápání (pojetí) subjektu vyžaduje upřesnění či změnu významu jak některých starších, dnes běžně užívaných slov (jako např. „subjektivní“), tak i některých jiných, méně užívaných nebo už neužívaných slov, a konečně ustavení a postupného upřesňování některých nových slov, „neologismů“, ať už někdy použitých nebo dosud nepoužitých. Jedním z takových sice již v minulosti v českých textech použitých slov, odvozených od substantiva „subjekt“, je J. B. Kozákem již před válkou zavedené adjektivu „subjektní“; přihlédneme-li však blíže k tomu, jak Kozák obou slov, totiž „subjektivní“ i „subjektní“, užíval, zjistíme, že mezi nimi nejen významový rozdíl neupřesnil, ale že obou termínů užíval téměř zcela promiscue, tedy zaměnitelně. Z toho vyplývá, že ve filosofické literatuře tudíž byl termín „subjektní“ už zaveden, a dokonce ještě před válkou (druhou) ale že na své přesné významové („obsahové“) vymezení teprve čeká. A pak tu je ještě další termín, který sice literárně zaveden nebyl, ale po jehož zavedení se objevuje něco jako potřeba a výzva, protože skutečně byl zaveden termín „objektální“. Podává se jakoby samo vytvořit příslušné „pendant“, už v zájmu symetrie, v podobě adjektiva „subjektální“. Takže termíny by tu byly, vcelku dost nenásilně, i když jde o neologismy (jimž se filosofie nejen nevyhýbá, a jež dokáže i vítat). Jde nyní o ono významové „upřesňování“.
(Písek, 081007-1.)