Text se zabývá potřebou precizace filosofické terminologie odvozené od substantiva „subjekt“. Autor poukazuje na to, že v běžném i odborném jazyce existuje poptávka po nových adjektivech, která by lépe postihla moderní chápání subjektu, zejména v kontrastu k objektu. Přestože jsou termíny „subjektivní“ a „objektivní“ již pevně ukotveny v jazyce, jejich významy jsou často nejednoznačné a zatížené historickými konvencemi. Cílem úvahy je proto prozkoumat možnosti vytvoření či nového vymezení adjektiv, jako je „subjektní“ či „subjektální“, která by odpovídala pojetí subjektu jakožto „non-objektu“. Tato terminologická inovace nemá sloužit pouze úzkým filosofickým účelům, ale má ambici naplnit širší jazykové a myšlenkové potřeby. Autor zdůrazňuje nutnost symetrie při uvažování o dvojici subjekt-objekt a hledá způsob, jak tyto významy precizovat, aniž by došlo k násilnému popření stávajícího úzu. Práce tak otevírá prostor pro jemnější rozlišování mezi vlastnostmi náležejícími subjektu a pouhou subjektivitou.