Text se zabývá potřebou precizace filosofické terminologie odvozené od substantiva „subjekt“. Autor poukazuje na to, že v běžném i odborném jazyce existuje poptávka po nových adjektivech, která by lépe postihla moderní chápání subjektu, zejména v kontrastu k objektu. Přestože jsou termíny „subjektivní“ a „objektivní“ již pevně ukotveny v jazyce, jejich významy jsou často nejednoznačné a zatížené historickými konvencemi. Cílem úvahy je proto prozkoumat možnosti vytvoření či nového vymezení adjektiv, jako je „subjektní“ či „subjektální“, která by odpovídala pojetí subjektu jakožto „non-objektu“. Tato terminologická inovace nemá sloužit pouze úzkým filosofickým účelům, ale má ambici naplnit širší jazykové a myšlenkové potřeby. Autor zdůrazňuje nutnost symetrie při uvažování o dvojici subjekt-objekt a hledá způsob, jak tyto významy precizovat, aniž by došlo k násilnému popření stávajícího úzu. Práce tak otevírá prostor pro jemnější rozlišování mezi vlastnostmi náležejícími subjektu a pouhou subjektivitou.
Subjektní a subjektální / Subjektní a subjektální
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 10. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Subjektní a subjektální / Subjektní a subjektální
Nejen filosofie, ale každodenní jazyková a myšlenková potřeba volá v četných případech po vytvoření jednoho adjektiva nebo několika adjektiv od nějakého substantiva. Našem případě je tu zřejmá potřeba mít k dispozici nějaká adjektiva, odvozená od slova „subjekt“. Problém, jak došlo v převratné změně v pojetí „subjektu“ samého, necháme nyní stranou, ale budeme mít na paměti, že sám jazyk nám bude vždy znovu připomínat – už kvůli symetrii – dost analogickou situaci v případě substantiva „objekt“; to znamená, že při pojmovém vymezování významů v jednom případě budeme muset myslit i na obdobné (eventuelně jiné, nepodobné) vymezování význam v případě druhém. Zároveň musíme respektovat, že příslušná adjektiva v obou případech, totiž „subjektivní“ a „objektivní“, už své významy (byť ne zcela jednoznačné a přesné) v běžném užití mají, takže tyto jejich významy můžeme jen precizovat, ale nemůžeme je od základu měnit. Naším předním úkolem bude proto především najít nebo třeba i nově ustavit slova, tj. přídavná jména, odvozená od termínu „subjekt“ (v novém pojetí, totiž jakožto „non-objektu“), jež bychom mohli „zatížit“ významy podle svých potřeb (a – jak uvidíme – třeba i podle obecných potřeb, bez zvláštních filosofických nároků).
(Písek, 081007-2.)