Text se zamýšlí nad ontologickým vztahem mezi nově vzniklým fenoménem a stávajícím stavem světa. Autor argumentuje, že příchod čehokoli „nového“ nevyhnutelně a zásadně proměňuje vše, co mu předcházelo, a to způsobem, který přesahuje běžné chápání kauzality. Nejde o prosté mechanické přidání nového prvku k dosavadnímu základu, ani o pouhý druhotný či následný vliv, který jsme zvyklí měřit vnějšími dopady. Mnohem podstatnější je okamžitá transformace samotné povahy všeho dosavadního, k níž dochází ještě před jakoukoli viditelnou změnou. Tato vnitřní proměna není zachytitelná smyslovým pozorováním ani předmětným popisem, ale vyžaduje hluboké porozumění a interpretaci. Pochopení vztahu mezi „novým“ a „starým“ je tak náročným intelektuálním procesem, který odhaluje, že smysl existujícího je neustále redefinován skrze nově se objevující skutečnosti. Skutečný význam novosti tedy nespočívá v jejích následcích, ale v celkové změně horizontu porozumění.