Tento text se hluboce zabývá ontologickou problematikou vztahu mezi jsoucím a nejsoucím, přičemž kriticky reflektuje historický vývoj západního filosofického myšlení již od dob eleatů. Autor se zaměřuje na klíčový zlomový moment v dějinách, kdy Parmenidés pojmově vymezil „jsoucí“ jako to, co existuje „právě nyní“. Tato radikální redukce přítomného okamžiku na pouhý bezrozměrný časový bod, v němž je z principu vyloučen jakýkoli pohyb, dění či změna, vedla k vytvoření problematického konceptu fakticky nečasového bodu. Tímto krokem byl podle autora ustaven zásadní filosofický problém, který byl již svým počátečním metodickým uchopením předurčen k chybnému řešení. Tato ontologická mýlka následně zatížila evropský filosofický diskurs na více než dvě a půl tisíciletí. Text rozebírá hluboké důsledky tohoto statického pojetí bytí pro naše chápání času a reality. Ukazuje, jak se ztotožnění jsoucího s neměnným „teď“ stalo pilířem tradice, která se dodnes potýká s obtížemi při snaze uspokojivě vysvětlit dynamiku světa a procesualitu samotného bytí.
Jsoucí a nejsoucí
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 25. 10. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Jsoucí a nejsoucí
Přinejmenším od chvíle, kdy eleaté (konkrétně Parmenidés) pojmově vymezili „jsoucí“ jako „právě nyní jsoucí“, a kdy ono „nyní“ redukovali na „časový bod“, ergo bod, v němž se nic neděje a nemění, tedy ve skutečnosti „nečasový bod“, došlo k ustavení problému, který byl okamžitě řešen už tím, jak byl uchopen, ale byl řešen chybně. A tím byly zatíženy následující věky (víc než dvě a půl tisíciletí).
(Písek, 081025-2.)