Tento text se věnuje hluboké ontologické úvaze o vztahu mezi strukturou a substancí. Autor upozorňuje, že ačkoliv je důraz na strukturu metodologicky důležitý jako obrana proti nepodloženým předpokladům o neměnné substanci, její absolutizace a redukce všeho na strukturu je zavádějící. Jádrem problému je definice struktury jako soustavy vztahů a spojitostí. Vyvstává totiž otázka, co jsou zač ony prvky, které do těchto vztahů vstupují. Autor argumentuje, že tuto nesnáz nelze vyřešit odkazem na vztahy mezi dalšími vztahy, neboť taková regrese postrádá pojmovou jasnost. Vztah nemůže existovat „o sobě“ jako relace mezi ničím a ničím; z logiky věci musí jít vždy o vztah mezi určitými entitami. Text tedy uzavírá konstatováním, že navzdory významu strukturálního pojetí zůstává povaha těchto vztažených prvků otevřeným a dosud nevyřešeným problémem, který nelze v rámci čistého strukturalismu zcela eliminovat či uspokojivě vysvětlit.