Text zkoumá ontologickou a epistemologickou povahu zkušenosti v úzké vazbě na funkci paměti. Autor vychází z teze, že kvalita a hloubka zkušenosti jsou přímo úměrné integritě paměťových procesů. Zásadní část úvahy tvoří polemika s anglosaskou empiristickou tradicí a senzualismem, které jsou kritizovány za svůj redukcionistický přístup. Podle autora tito myslitelé chybně omezili pojem zkušenosti pouze na příjem a zpracování smyslových dat či informací. Text však argumentuje, že zkušenost se vztahuje k mnohem širšímu spektru skutečností, v nichž smyslové vnímání hraje jen minimální roli, nebo zcela absentuje. Typickým příkladem je zkušenost s myšlením a logickými postupy; tyto entity není nutné do vědomí vkládat z vnějšku, protože v něm mají svůj původní domov. Tato reflexe otevírá cestu k pochopení vědomí jako aktivního prostoru, který není jen pasivním příjemcem vnějších podnětů, ale svébytným zdrojem vnitřní zkušenosti a poznání.