Tento text se zabývá etymologickým původem a filosofickým významem slova „věčný“, které je odvozeno od základu „věky“. Autor se vymezuje proti běžnému, reduktivnímu chápání věčnosti jako pouhého časového trvání hotových předmětů či jsoucen, neboť takový výklad podle něj neoprávněně vnáší do pojmu prvek statické předmětnosti. Proti této tendenci ke zpředmětňování autor staví alternativní pojetí věčnosti jako dynamického a neustále se obnovujícího procesu „přicházení“ a „nastávání“. Věčnost by neměla být nahlížena jako trvalost něčeho již existujícího, nýbrž jako věčně se aktualizující adventivnost toho, co je dosud nepředmětné a co teprve nadchází. Tato perspektiva klade důraz na ontologický význam dění a procesuality, čímž otevírá prostor pro pochopení věčnosti v její původní, neobjektivizované podobě. Cílem úvahy je rehabilitovat pojetí věčnosti jako živého nadcházení budoucího, nikoliv jako strnulého trvání minulého či přítomného v čase.
Věčný – dvojí pojetí
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 22. 11. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Věčný – dvojí pojetí
Slovo „věčný“ je odvozeno od substantiva „věky“, takže znamená vlastně „věkovitý“, a poukazuje tedy k velmi dlouhým časovým úsekům. Ovšem výklad, že „věčný“ znamená „po věky trvající“, ten poukaz výrazně zužuje, omezuje a redukuje, protože do něho vsouvá (byť nevysloveně) jakousi trvající předmětnost či předmětnou trvalost něčeho, co – na rozdíl od jiných „jsoucích“ či jsoucen – po věky „trvá“. Je tím jakoby předem vyloučeno, že by věkovitě bylo možno pouze „trvat“, a tím jakoby předem vyloučeno, že by něco mohlo trvale „přicházet“, eventuelně „nastávat“. Ale právě proti této skryté tendenci k zpředmětňování je nutno vyzvednout „věčnost“, tj. po věky se dějícího „přicházení“, toho, co ještě není jsoucí, tedy čehosi „nepředmětného“ – tedy onu věčně se aktualizující adventivnost nastávání či nadcházení.
(Písek, 081122-1.)