Text zkoumá filosofickou problematiku nicoty a nejsoucnosti se zaměřením na to, jakým způsobem definujeme absenci v rámci jsoucna. Autor argumentuje, že pokud o něčem prohlásíme, že "není", mluvíme zpravidla o konkrétním jsoucím v určitém vymezeném kontextu, nikoli o jeho totálním popření v rámci veškerenstva. Tento fenomén je demonstrován na praktickém příkladu chybějícího žáka ve škole, jehož nepřítomnost v konkrétním prostoru neznamená jeho absolutní neexistenci. Analýza se dále rozšiřuje na mezní situaci smrti, kde autor rozlišuje mezi stavem nebytí živým a naprostou nejsoucností. Zdůrazňuje, že ani po smrti se objekt nepropadá do nicoty, neboť jeho tělo zůstává nadále jsoucím prvkem materiálního světa. Práce se tak snaží vyjasnit sémantické a ontologické rozdíly mezi relativní nenacházivostí a absolutním zánikem existence. Cílem je poukázat na fakt, že pojmy jako "nejsoucí" jsou často užívány v přeneseném či omezeném smyslu, který neodpovídá radikálnímu pojetí nicoty jako absolutního vyprázdnění bytí.
Nicota a nejsoucnost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 30. 11. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Nicota a nejsoucnost
Řekneme-li o něčem, že není jsoucí resp. že je nejsoucí, je zřejmé, že mluví on zcela určitém jsoucím nebo nejsoucím, nikoli o veškerém jsoucím (nebo nejsoucím). Zjistíli učitel, že chybí jeden žák, znamená to, že žák nepřišel do školy (nebo aspoň že teď není ve třídě); vůbec to ještě neznamená, že onen žák není nikde (tj. ani mimo třídu, ani mimo školu, ani doma, atd.). Pokud ovšem je mrtev (utopil se, přejel ho vlask nebo automobil apod.), není živý, ale nemůžeme říci, že je „nejsoucí“ – je jsoucí, ale už nežije. Přesněji, jeho tělo je nadále jsoucí, nezmizelo, nepropadlo se do nicoty.
(Písek, 081130-1.)