Tento text kriticky zkoumá koncept rovnováhy jako přírodního stavu a rozlišuje mezi rovnováhou vzniklou náhodně a rovnováhou ustavenou „řízeně“. Autor argumentuje, že řízená rovnováha je charakteristickým rysem živých organismů a jejich vnitřní správy, přičemž klíčovým předpokladem pro její vznik a udržení je fenomén téličnosti (účelovosti). Odmítání téličnosti v biologických systémech vede k neschopnosti vysvětlit, jak jsou odchylky od rovnovážného stavu aktivně vyrovnávány mimo rámec pouhé náhody. V technické oblasti jsou tyto procesy napodobovány pomocí mechanických zpětných vazeb. Ačkoliv se konstruktér těchto technických řešení může zdát upozaděn, ve skutečnosti zůstává nezbytným garantem a subjektem, který na systém dohlíží a v případě poruchy zasahuje. Práce tak poukazuje na hlubší souvislosti mezi biologií, technikou a rolí subjektu v udržování stability systému.
Rovnováha (ekvilibrium)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 12. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Rovnováha (ekvilibrium)
Rovnováha jako přírodní stav může nastat náhodně, ale může být také ustavena a udržována „řízeně“; řízené rovnováhy jsou charakteristické zejména pro organismy, pro jejich „vnitřní správu“. Předpokladem pro vznik fenoménu „řízené rovnováhy“ je téličnost. Popíráním téličnosti se vlastně deklaruje, že určité delší čas udržovaná rovnováha vznikla náhodně, ale už se nikterak nevysvětluje, jakým jiným „náhodným“ způsobem, je udržována vyrovnáváním odchylek. V technice jsou takové případy umělé rovnováhy zřizovány třeba tzv. mechanickými zpětnými vazbami; těmi však jsou organické rovnováhy jen napodobovány, zatímco architekt těchto „napodobenin“ (technik) jakoby ustupuje do pozadí. Ovšem ve skutečnosti je tím garantem (a proto také dohlížitelem a v poruchách případným oprávcem) právě on jako „subjekt“.
(Písek, 081203-3.)