Tento text kriticky zkoumá koncept rovnováhy jako přírodního stavu a rozlišuje mezi rovnováhou vzniklou náhodně a rovnováhou ustavenou „řízeně“. Autor argumentuje, že řízená rovnováha je charakteristickým rysem živých organismů a jejich vnitřní správy, přičemž klíčovým předpokladem pro její vznik a udržení je fenomén téličnosti (účelovosti). Odmítání téličnosti v biologických systémech vede k neschopnosti vysvětlit, jak jsou odchylky od rovnovážného stavu aktivně vyrovnávány mimo rámec pouhé náhody. V technické oblasti jsou tyto procesy napodobovány pomocí mechanických zpětných vazeb. Ačkoliv se konstruktér těchto technických řešení může zdát upozaděn, ve skutečnosti zůstává nezbytným garantem a subjektem, který na systém dohlíží a v případě poruchy zasahuje. Práce tak poukazuje na hlubší souvislosti mezi biologií, technikou a rolí subjektu v udržování stability systému.