Text se zabývá ontologickým a filosofickým rozlišením mezi pouhými ději a skutečnými dějinami. Autor argumentuje, že dějiny v pravém slova smyslu započaly v okamžiku, kdy se lidé přestali úzkostlivě upínat k minulosti a tradovaným zkušenostem a namísto toho se odvážili vědomě čelit budoucnosti. Klíčovým prvkem pro vznik dějin je tedy lidské vědomí a odvaha pohlédnout vstříc tomu, co přichází, bez ochromujícího strachu. Práce kritizuje tendenci označovat za dějiny procesy kosmologické, geologické či biologické, neboť postrádají specificky lidský rozměr vědomého rozhodování. Tyto procesy jsou klasifikovány jako nepravé události s pouhým dějovým charakterem. Skutečné dějinné události se odlišují povahou reaktibility a zaváděním řádu vyšší úrovně, který nevychází z vnějších okolností, nýbrž je do nich aktivně vnášen. Dějiny jsou v tomto smyslu vnímány jako prostor pro tvorbu nového řádu, který není pouhou kopií dřívějších vzorců chování, ale vyjádřením lidské svobody a záměrnosti.