Text se zabývá povahou a cíli interpretace, kterou definuje jako proces postižení toho, co není v interpretovaném díle přímo přítomno. Autor rozlišuje mezi hledáním těchto nepřítomných významů v minulosti (historický kontext) a v budoucnosti (rozvíjení důsledků a praktické využití). Klíčovým bodem úvahy je rozlišení dvou základních cílů interpretace v situaci, kdy se vykládá autorské dílo. Prvním možným cílem je porozumění samotnému autorovi jako osobnosti, druhým pak porozumění věci či tématu, o které autorovi v díle šlo. Tato podvojnost cílů vyžaduje od interpreta vědomé rozhodnutí, neboť každá z těchto cest předpokládá využití odlišných metodologických přístupů. Interpretace tak není pouhou recepcí či recitací, ale aktivním procesem hledání smyslu, který přesahuje bezprostředně daný text či objekt.