Tento text zkoumá koncept svobody nikoli jako pouhý subjektivní pocit, ale jako objektivní prostor pro rozhodování, které by mohlo vyústit v odlišný výsledek. Autor rozlišuje mezi okolnostmi, které jsou nám dány a které nemůžeme ovlivnit, a samotným aktem volby. Ačkoli jsou situace, v nichž se nacházíme, do značné míry determinovány vnějšími faktory, málokdy jsou určeny absolutně. Svoboda je zde pojímána jako „nedourčenost“ reality. Každá situace v sobě obsahuje určité „trhliny“, které představují prostor pro lidskou aktivitu a činy, jež nejsou kauzálně vyvoditelné z předchozích podmínek. Tyto trhliny umožňují vstup nového jednání do světa, čímž narušují jinak uzavřený řetězec determinace. Práce zdůrazňuje, že navzdory omezením daným prostředím a okolnostmi zůstává člověku prostor pro autentické rozhodování, které není pouhým produktem situace, ale jejím aktivním přetvářením skrze svobodnou vůli a akci.
Svoboda jako „nedourčenost“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 11. 12. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Svoboda jako „nedourčenost“
Je třeba dělat zásadní rozdíl mezi „pocitem svobody“ a skutečnou svobodou jako časem a místem „rozhodnutí“, které by mohlo být v něčem i jiné. Determinace našich rozhodnutí i našich činů spočívá v tom, že si obvykle nemůžeme zvolit jejich okolnosti, tj. povahu situace, v níž se rozhodujeme a v níž se aktivně o něco pokoušíme. Ale žádná situace není takového druhu a takové povahy, že by nám jakékoli rozhodování a jakoukoli činnost naprosto znemožňovala (snad s výjimkou některých zcela výjimečných a spíše katastrofálních případů). V tom smyslu je každá situace vlastně určená (determinovaná) jen částečně, a každá má v sobě jakési „trhliny“, jimiž do ní mohou pronikat naše akce, činy, aktivity, jež z ní nevyplývají a jež z ní nejsou a nemohou být odvozeny.
(Písek, 081211-2.)