Tento text se zamýšlí nad tradičním pojetím filosofie jakožto moudrosti a zdůrazňuje, že tento aspekt nesmí z filosofického myšlení nikdy vymizet. Autor připomíná historický respekt k moudrým (sofoi), který nepramenil z jejich encyklopedických znalostí či hromadění detailů, což Řekové posměšně nazývali pojmem „polymachia“. Skutečná moudrost byla ceněna pro schopnost nahlédnout to, co je v dané chvíli a situaci podstatné a životně důležité. Právě tento vhled do základních souvislostí umožňoval mudrcům poskytovat cenné rady. Úvaha varuje, že ani ty nejpozoruhodnější intelektuální výkony nemohou filosofii vrátit její dřívější vážnost, pokud rezignuje na svou roli moudrosti. Aby si filosofie zachovala svůj smysl, musí se neustále vracet k otázkám po podstatě a nenechat se pohltit pouhou kvantitou poznatků. Moudrost tak zůstává nezbytným prvkem, který definuje vztah filosofie k lidskému životu a světu.
Filosofie jako „moudrost“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 12. 12. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Filosofie jako „moudrost“
Z filosofie se nemůže a nesmí vytratit něco, co odedávna vyvolávalo jakýsi respekt a dokonce vysoké hodnocení „mudrců“, tj. moudrých, tzv. SOFOI. Odkud se vůbec bral tento zvláštní respekt: SOFOI, moudří byli ti, kdo dovedli v dané situaci a v dané chvíli poradit, poskytnout dobrou radu, a to proto, že toho věděli mnohem víc než ti, kdo o jejich radu žádali. Ale toto „víc“ nemělo znamenat, že jsou do momentální situace těch, kdo radu potřebovali, víc zasvěceni, že toho v detailech a do detailů vědí víc, že jsou více znalí podrobností. Takových „vševědů“ či „mnohovědů“ si Řekové příliš nevážili, jak je patrné z jejich posměšného pojmenování této tendence, tohoto sklonu jako POLYMACHIA. Moudří, mudrci se nevyznačovali množstvím (kvantitou) vědomostí a poznatků, ale tím, že znali to podstatné, to životně důležité. A právě+ tento moment musí zůstávat vždy zachován, nesmí se ztrácet, ba ani slábnout. Dokonce ani intelektuálně nejpozoruhodnější filosofické podniky nemají šanci, aby obnovily, restituovaly vážnost, jakou v některých dobách filosofie měla a jakou v jiných dobách naopak ztrácela.
(Písek, 081212-2.)