Tento text analyzuje vývoj myšlenky transcendentálního idealismu od Kantových formálních apriorních předpokladů poznání k Husserlově fenomenologii a Patočkovu negativnímu platonismu. Autor sleduje transformaci formálních podmínek zkušenosti v podmínky materiální prostřednictvím subjektivizace reality skrze fenomény. Husserlův přístup, který odděluje věci samy od způsobu jejich vyjevování, připravuje půdu pro Patočkovu reformu platonismu. V ní jsou ideje chápány nikoli jako pravá jsoucna, nýbrž jako negativní jsoucna. Zásadním krokem je pak proměna časovosti těchto idejí: z bezčasových univerzálních principů se stávají silami přicházejícími z ne-předmětné budoucnosti k jednotlivci. Skrze tuto individuální reflexi a jednání se ideje zpředmětňují a vstupují do dějinného času. Text tak nabízí stručný vhled do ontologických a temporálních posunů v rámci moderní filosofie, které vedou od statických struktur k dynamickému pojetí smyslu a dějin.
Transcendentální idealismus
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 12. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Transcendentální idealismus
Dalo by se říci, že myšlenka tzv. transcendentálního idealismu je první fází, prvním krokem od Kantovy myšlenky apriorních předpokladů poznání (i vnímání), tedy každé zkušenosti, kteréžto předpoklady ergo musí každé zkušenosti předcházet, k myšlence, která z formálních předpokladů udělá předpoklady obsahové, materiální. Myslím, že právě o tohle se pokusil Husserl, a právě protože se nechtěl spokojit jen s těmi formálními předpoklady, musel na jedné straně podvázat vztah subjektu k „předmětně reálným“ skutečnostem, ale na druhé straně musel ty předmětné skutečnosti nějaki zesubjektivizovat, aniž by tím ohrozil jejich platnost nebo aspoň závažnost – a proto je nechal zastoupit (zaměnit) tzv. fenomény. Tak dosáhl toho, že nepodřídil „subjektivním“ podmnínkám věci samy, ale „pouze“ to, jak se nám „ukazují“ (resp. vyjevují – to je přesnější, ale tento rozdíl musíme nejprve zavést). Nu, a odtud byl už jkenom krůček k závažně reformě v rámci platonismu, totiž interpretace „idejí“ nikoli jaoo pravých skutečností, pravých jsoucen, ale jako pravých ne-skutečností, ne-jsoucen, negativních jsoucen. A máme tu onen Patočkův „negativní platonismus“. Takže pak už jen zbývá změnit časové zařazení těchto „idejí“ z bezčasovosti univerzálních podmínek či předpokladů do budoucnosti (ovšemže nepředmětné), z níž přicházejí k individuálním adresátům, aby se jejich prostřednictvím a s jejich pomocí mohly „zpředmětňovat“ (a tím se dostávat do času, dění a event. Dějin).
(Písek, 081213-2.)