Tento text kriticky zkoumá koncept „vývoje“, který se v současnosti užívá v široké škále oborů daleko za hranicemi biologie, často však pouze v metaforickém smyslu bez hlubšího promyšlení. Autor poukazuje na to, že původní význam slova, tedy rozvinutí něčeho dříve zavinutého, se v běžném úzu, například v politice či meteorologii, téměř vytratil. V návaznosti na Hegelovu snahu o obnovu tohoto významu skrze důraz na niternost autor navrhuje zásadní posun v chápání vývoje. Navrhuje přestat objektivizovat vnitřní složku procesu a nahlížet na vztah mezi tím, co je „zavinuto“, a tím, co je „rozvinuto“, nikoli jako na kvantitativní změnu v měřítku, nýbrž jako na zásadní kvalitativní rozdíl. Klíčem k hlubšímu pochopení vývoje je dle autora uznání distinkce mezi nepředmětností vnitřního a předmětností vnějšího projevu, což představuje radikální odklon od pouhé objektivace procesů změny.