Tento text kriticky zkoumá koncept „vývoje“, který se v současnosti užívá v široké škále oborů daleko za hranicemi biologie, často však pouze v metaforickém smyslu bez hlubšího promyšlení. Autor poukazuje na to, že původní význam slova, tedy rozvinutí něčeho dříve zavinutého, se v běžném úzu, například v politice či meteorologii, téměř vytratil. V návaznosti na Hegelovu snahu o obnovu tohoto významu skrze důraz na niternost autor navrhuje zásadní posun v chápání vývoje. Navrhuje přestat objektivizovat vnitřní složku procesu a nahlížet na vztah mezi tím, co je „zavinuto“, a tím, co je „rozvinuto“, nikoli jako na kvantitativní změnu v měřítku, nýbrž jako na zásadní kvalitativní rozdíl. Klíčem k hlubšímu pochopení vývoje je dle autora uznání distinkce mezi nepředmětností vnitřního a předmětností vnějšího projevu, což představuje radikální odklon od pouhé objektivace procesů změny.
Vývoj – myšlenka
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 12. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Vývoj – myšlenka
Myšlenka „vývoje“ nebývá domyšlena až do univerzální platnosti. Ale ujala se natolik vtíravě daleko přes hranici biologických oborů, že je třeba její domyšlení seriózně uvážit. Zejména však je třeba náležitě rozlišit případy, kdy se sice běžně o „vývoji“ mluví, ale vlastně jen v přeneseném, metaforickém smyslu, ačkoli proto není dostatečný důvod. Tak např. se běžně mluví o „vývoji událostí“ třeba v politice, o „vývoji teorie množin“ nebo o „vývoji názorů na demokracii“, ale také o „vývoji počasí“ nebo o „vývoji sluneční soustavy“. Slovo „vývoj“ ztratilo tedy už dávno, jak je zřejmo, ten původní význam, že v něm jde jen o rozvinutí toho, co už původně bylo jako zavinuté uvnitř. Tento původní význam se – ovšem s jistými korekturami – pokusil obnovit zejména Hegel, když zdůraznil vnitřní, niternou povahu oné původní „zavinutosti“. Vskutku pronikavým hověním bude teprve nyní taková koncepce, která principiálně přestane tu „niternost“ objektifikovat, tj, která rozdíl mezi tím, co je „zavinuto“ uvnitř, a tím, co je „rozvinuto“ navenek, přestane chápat pouze kvantitativně (co do velikosti), ale připustí, že tu je rozdíl kvalitry, dokonce kvality tak zásadně odlišné, jakou se od sebe liší nepředmětnost a předmětnost.
(Písek, 081213-3.)