Tento text se věnuje hlubšímu zkoumání pojmu změny a jejímu odlišení od subjektivního vnímání. Autor uvádí, že zatímco vnímání změny je podmíněno pamětí a schopností anticipace, podstata „změny samé“ tkví v ontologickém vztahu mezi zanikajícím a nově vznikajícím. Klíčovým problémem je rozlišení mezi pouhou následností jevů a skutečnou vnitřní spjatostí stavů. Skutečná změna není jen nahodilým sledem událostí, kde něco zmizí a něco jiného se objeví, nýbrž vykazuje hlubší, „bytostný“ charakter sepětí. Právě toto podstatné pouto mezi tím, co pomíjí, a tím, co přichází, se musí stát předmětem filosofického zájmu. Cílem této teoretické úvahy je ukázat, že hlubší pochopení změny vyžaduje aktivní intelektuální přístup ke studiu kontinuity a vnitřní provázanosti, která organicky propojuje různé časové momenty do jednoho souvislého a smysluplného procesu celkové transformace reality.