Text se zaměřuje na objasnění rozdílu mezi filosofickými pojmy „nepředmětnost“ a „neurčitost“, které bývají v diskurzu často nesprávně ztotožňovány. Autor tento problém ilustruje na konkrétním, čistě předmětném příkladu výbuchu unikajícího zemního plynu v budově. Rozbor ukazuje, že veškeré předpoklady výbuchu, jako je samotný únik plynu, jeho hromadění v uzavřeném prostoru i dosažení optimální koncentrace ve směsi se vzduchem, jsou faktory zcela určitými a měřitelnými. Ani závěrečný impuls v podobě jiskry či plamene nepředstavuje proces „dourčování“ vlastností směsi, nýbrž je pouze spouštěcím prvkem v řetězci událostí. Článek tak argumentuje proti vnášení pojmu neurčitosti tam, kde se jedná o souhru jasně definovaných podmínek. Cílem je vést čtenáře k přesnějšímu chápání ontologické povahy jevů a k odlišení situací, kdy jsou vlastnosti objektů dány, od situací, které by mohly vyžadovat jinou kategorizaci. Tato distinkce je klíčová pro správnou interpretaci fyzikálních i filosofických procesů.