Tento text se zamýšlí nad pojetím raného vesmíru v klasickém díle Stevena Weinberga „První tři minuty“. Weinberg zde popisuje Velký třesk jako explozivní událost, která od samého počátku vyplnila veškerý prostor částicemi, jež se od sebe závratnou rychlostí vzdalovaly. Autor textu poukazuje na to, že i když od prvního vydání knihy v roce 1977 ušla teoretická fyzika obrovský kus cesty, základní konceptuální rámec zůstává v mnoha ohledech podobný. Tehdejší vědci si neuměli představit počátek kosmu jinak než skrze existenci částic, byť odlišných od běžné látky. Podobná tendence je patrná i v moderní teorii superstrun. Přestože jsou struny popisovány jako dynamické a neustále se pohybující entity, stále jsou vnímány jako určité „věci“ či objekty, nikoliv jako čisté události. Úvaha tak kriticky nahlíží na setrvávající materialistickou představu o fundamentálních složkách reality, která upřednostňuje částicové pojetí před procesuálním či událostním vnímáním samotné podstaty bytí v okamžiku vzniku časoprostoru.