Tento text se zamýšlí nad pojetím raného vesmíru v klasickém díle Stevena Weinberga „První tři minuty“. Weinberg zde popisuje Velký třesk jako explozivní událost, která od samého počátku vyplnila veškerý prostor částicemi, jež se od sebe závratnou rychlostí vzdalovaly. Autor textu poukazuje na to, že i když od prvního vydání knihy v roce 1977 ušla teoretická fyzika obrovský kus cesty, základní konceptuální rámec zůstává v mnoha ohledech podobný. Tehdejší vědci si neuměli představit počátek kosmu jinak než skrze existenci částic, byť odlišných od běžné látky. Podobná tendence je patrná i v moderní teorii superstrun. Přestože jsou struny popisovány jako dynamické a neustále se pohybující entity, stále jsou vnímány jako určité „věci“ či objekty, nikoliv jako čisté události. Úvaha tak kriticky nahlíží na setrvávající materialistickou představu o fundamentálních složkách reality, která upřednostňuje částicové pojetí před procesuálním či událostním vnímáním samotné podstaty bytí v okamžiku vzniku časoprostoru.
Částice (partikule)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 12. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Částice (partikule)
Steven Weinberg hned na prvních stránkách své proslulé knížky „První tři minuty“ (4783) použil (cituji ovšem z překladu) následujících formulací: „výbuch, který byl najednou všude, od začátku vyplnil celý prostor, a každá částice se doslova hnala pryč od každé jiné částice“ (str. 10); (asi za setinu sekundy) „byla teplota vesmíru asi sto miliard (1011) stupňů. Je to teplota … tak vysoká, že žádné částice běžných látek, molekuly, atomy, ba ani jádra atomů nemohly držet pohromadě“ (dtto). Z těchto formulací se zdá vyplývat, že onen „celý prostor“ (který ovšem vznikl – spolu s časem – zároveň se vznikem vesmíru) byl vyplněn oním výbuchem – výbuchem čeho? Zřejmě nad všechnu představu stlačených částic, které se hnaly od sebe pryč. První vydání Weibergovy knížky pochází z roku 1977 – to je pro dnešní teoretickou fyziky strašně dlouhá doba. Přesto není zcela zbytečné tyto formulace připomenout, protože ukazují, že si v té době špičkoví teoretičtí fyzikové nedovedli okamžitě po vzniku vesmíru Velkým Třeskem představit nic jiného než právě nějaké částice, i když to zajisté nebyly „částice běžných látek“. Dnes se hodně mluví o tzv. superstranách, ale i když je jejich předpokládaná povaha resp. jejich chování sebepodivnější, stále ještě se předpokládá něco jako právě „struna“, tedy nakonec zase nějaká částice, i když spíše jen „něco, co sebou mrská“. To „mrskání“ je děj, ale nikdo zatím nemluví o „struně“ jako o události.
(Písek, 081216-2.)