Tento text představuje kritickou reflexi studie Petera Bieriho zaměřené na stav a budoucnost analytické filosofie. Autor polemizuje s Bieriho představou, že podvojnost evropské filosofické tradice od raného novověku je pouhou anomálií, od níž je možné se vrátit k jakési jednotné filosofii vůbec. Hlavní kritika se však soustředí na Bieriho tvrzení, že universum filosofických myšlenek je konečné. Autor tento předpoklad označuje za absurdní a neopodstatněný předsudek, který naznačuje, že filosofická témata jsou již vyčerpána a mohou být pouze opakována v nových variacích. Text argumentuje proti tomuto statickému pojetí, které vylučuje vznik skutečně nových myšlenek v průběhu dějin. Zdůrazňuje, že takový pohled vychází z mýtického přesvědčení, které odmítá evoluci a zmnožování idejí v čase. Namísto uzavřeného systému autor hájí otevřenost filosofického zkoumání a jeho schopnost generovat nové koncepty v reakci na probíhající dějinný vývoj, čímž odmítá myšlenku o vyčerpanosti filosofické disciplíny.
Universum myšlenek filosofických
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 12. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Universum myšlenek filosofických
Právě vyšla v českém překladu studie Petera Bieriho, dotazující se už v nadpise, „co ještě zbývá v analytické filosofie“ (Reflexe č. 34, 2008). Bieri končí dost zvláštně, totiž jako by měl za to, že ona podvojnost tradice evropského filosofického myšlení, přinejmenším někdy od Descarta a Bacona (nepůjdeme-li ještě dál do minulosti, ke spro nominalismu s realismem), představovala jakousi přechodnou anomálii, na kterou by snad bylo možno zapomenout a naopak se vrátit k jakési „filosofii vůbec“ jako k tomu pravému. (Je za tím možno tušit Heideggera, ale nejspíš bez jeho vskutku významného širšího kontextu.) Co však nelze pominout bez odmítnutí, je jeho absurdní, byť za zřejmý a dokonce za „zřetelný“ považovaný, ale ničím nezdůvodňovaný předsudek, že „universum filosofických myšlenek“ je „konečné“. To už potřebuje jen malý krůček k takovému tvrzení, jako že filosofie už v podstatě vyčerpala svá témata (takže mohou být vždycky jen novým způsobem znovu omílána a přemílána). To je nepochybně absurdní pozůstatek jakéhosi mytického (event. post-mytického) předsudku, který předem vylučuje vznik nového v průběhu dění či dějin a který prvotní zárodky všeho klade do pominulosti – a pochopitelně nepřipouští jejich „zmnožování“ v průběhu dalšího dění.
(Písek, 081227-1.)