Text se zabývá problematikou „první filosofie“, která je v současném diskurzu často opomíjena, ačkoliv zůstává klíčovou pro systematické myšlení. Autor argumentuje, že budoucí filosofie se musí k tomuto tématu vrátit, avšak s radikálně odlišným přístupem než Aristotelés nebo Platón. Hlavní kritika směřuje proti chápání matematických a geometrických entit jako neměnných prvků reality, neboť skutečný svět je definován neustálou změnou a děním. Studie odmítá Platónovu říši věčných idejí, ale zavádí nový koncept „chórismu“ – nikoliv jako propasti, ale jako předělu a mostu. Práce zdůrazňuje potřebu analýzy událostného dění, čímž se snaží překonat nedostatky aristotelské metafyziky, konkrétně nejasný původ aktivity (energeia) ve vztahu k látce a formě. Cílem je načrtnout obrysy nové první filosofie, která by adekvátně reflektovala dynamickou povahu světa a událostní charakter bytí.
První filosofie / Filosofie první
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 31. 12. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
První filosofie / Filosofie první
Obecně vzato se v poslední době tématika tzv. „první filosofie“ nechává stranou; pouze autoři (a ještě jen někteří), kteří se zabývají sepsáním systematických děl, se musí touto tématikou přece jen jistým způsobem zabývat (většinou zůstávají jen u poukazů k historii; výjimkou je třeba Nicolai Hartmann, ale mnoho dalších bychom už jmenovat nemohli). A přece se ukazuje, že právě velcí myslitelé nemohou tuto tématiku zcela vyloučit, jen se jí nezabývají přímo, ale spíše jen v jakýchsi poznámkách na okraj nebo ještě víc „mezi řádky“. Mám nicméně za to, že se dnešní a ještě také zítřejší filosofie bude muset na tuto tématiku soustředěně zaměřit, ať už s jakýmikoli interpretačními „předpojetími“ a s jakýmikoli záměry. Proti Aristotelovi, který je v tom ohledu průkopníkem, bude třeba postavit něco jiného, ale rozhodně rovnocenného (nebo alespoň o rovnocennost se pokoušejícího). Nepochybně však bude zapotřebí mnohé důkladně změnit. Tak například geometrii resp. celou „matematiku“ bude nutno oddělit, protože pracuje pouze s myšlenkovými konstrukcemi; ve skutečnosti (tj. ve skutečném světě) nic tak „neměnného“, jako jsou čísla nebo geometrické atd. obrazce, apod., neexistuje; svět je jen samá změna a proměna. Platónovu oddělenou říši věčných, neměnných idejí musíme odmítnout, ale CHÓRISMOS jiného druhu trvá. To se však ukáže teprve poté, co proměny a zejména dění, událostné dění, podrobíme důkladnějšímu rozboru. Ten náš CHÓRISMOS není propastí, nýbrž předělem – a do jisté míry dokonce mostem, spojovníkem. Pro Platóna zůstávalo neřešeným problémem, jaký „vliv“ mohou mít nehybné ideje na světové dění (byť „snížené“ na proměnlivost a dočasnost, pomíjivost), a Platón se to pokoušel řešit „mýtem“, byť „filosofickým“ (božským demiurgem), což právem mohl kritizovat Aristotelés. Ovšem ani on sám v řešení příliš neuspěl. MORFÉ i HYLÉ jsou pouhé DYNAMEIS, a odkud se bere ENERGEIA, zůstává neřešeno.
(Písek, 081231-1.)