Tento text se zabývá etymologickým rozborem pojmu budoucnost, přičemž se zaměřuje především na francouzský výraz „l'avenir“. Autor hlouběji reflektuje sémantický význam tohoto slova, který v doslovném překladu odkazuje k tomu, co „přichází“ (qu'est-ce-que est à venir). Tato interpretace je v textu systematicky dávána do kontrastu s klasickým latinským jazykovým systémem. Latina totiž důsledně rozlišuje mezi pojmem „futurum“, který označuje budoucí čas jako takový, a výrazem „veniens“, jenž nese specifický význam právě přicházejícího. Autor dále rozvíjí lingvistickou úvahu o latinském slovese „venire“ (přicházet) a jeho modifikaci „ad-venire“, která vyjadřuje směřování k určitému cíli či přicházení k něčemu konkrétnímu. Tato krátká lingvisticko-filosofická reflexe, pocházející z roku 2008, nabízí cenný vhled do toho, jak různé jazykové a kulturní tradice nahlížejí na koncept času a nadcházejících událostí. Důraz je kladen na procesuální charakter budoucnosti jako něčeho dynamického, co se k nám neustále blíží, nikoliv pouze jako na statický či abstraktní časový úsek. Celá analýza přesvědčivě ukazuje, že naše vnímání času je hluboce zakořeněno v samotné struktuře jazyka a v jeho historických etymologických souvislostech.