Text se zabývá ontologickým pojetím událostného dění, které nahlíží na událost jako na subjekt schopný výkonů vlastního bytí. Klíčovým tématem je proces sebeustavení události, v němž dění předchází konstituci subjektu. Aby se událost udržela ve svém aktuálním bytí, musí v rámci svého průběhu neustále obnovovat svou integritu a navazovat na sebe sama. Tento proces, chápaný jako šířeji pojatý „život“, vyžaduje, aby se událost stala subjektem, kterému jsou svěřeny určité pravomoci k udržení celistvosti. Bez tohoto mechanismu by událost nebyla schopna překonávat tendence k vlastnímu narušení ani integrovat prvky ze svého prostorového a časového okolí. Text zdůrazňuje, že schopnost události integrovat vlastní minulé akce a vnější vlivy je nezbytná pro její kontinuu a vývoj na vyšší úroveň komplexity. Celkově jde o reflexi časovosti a dynamické povahy bytí skrze prizma událostné ontologie.
Časování („časení“ jako „akt“)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 6. 1. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Časování („časení“ jako „akt“)
Událostné dění předpokládá především událost jakožto „subjekt“, který je mocen některých „výkonů“, především výkonů svého vlastního bytí. Událostné dění určité události je tedy jednak výsledkem výkonu bytí příslušného subjektu, který se ovšem sám musí v rámci tohoto událostného dění stále znovu ustavovat, navazovat na sebe a tak se udržovat ve svém aktuálním bytí („životě“ – ovšem zde život chápeme ve větší šíři než je v biologii a poíd jejím vlivem běžné). Jinak řečeno, událost na nejnižší úrovni právě svým událostným dění musí předcházet ustavení subjektu, tj. událost se subjektem musí stát, a to tak že v rámci výkonu svého dění (svého bytí) musí svůj subjekt ustavit a předat mu eo ipso jisté „pravomoci“ (resp. „moci“, „mohutnosti“) a „podřídit se“ mu tak jakožto celek všude tam, kde má možnost resp. tendenci svou původní integritu překročit a tak vlastně „narušit“. Bez ustavení vlastního subjektu by např. žádná událost nebyla schopna se k sobě v rámci svého průběhu vrátit a obnovit nejen svou dosavadní integritu, ale dovést ji jakoby „dál a výš“ tím,. že do ni zapojí („integruje“) i něco ze svého prostředí, okolí, a to nejen prostorového, ale zejména časového (a to včetně své vlastní akce resp. alespoň něčeho z této akce, aby ji tak udrželo jako akci právě „svou“).
(Písek, 070106-3.)