Text se zabývá provokativním heslem „Filosofie je pro každého“, které razí vzdělávací programy University of London. Autor zkoumá pravdivost tohoto tvrzení skrze srovnání s matematikou. Zatímco v matematice existuje jasná gradace od jednoduchých základů k vysoce specializovaným disciplínám, jako je integrální počet, které nejsou určeny pro širokou veřejnost, ve filosofii je situace odlišná. Profesionální přístup ve filosofii nesměřuje od jednoduchého ke složitému, ale právě naopak. Filosofická profesionalita spočívá v odkrývání hluboké složitosti a problematičnosti v jevech, které se laikům zdají být samozřejmé a jednoduché. Cesta k pochopení základních pravd je v tomto oboru mimořádně náročná a vyžaduje neustálé zpochybňování zdánlivě jasných faktů. Filosofie tedy není „pro každého“ ve smyslu snadné přístupnosti, ale spíše jako univerzální výzva k hlubšímu zkoumání světa, která vyžaduje specifické úsilí odlišné od vědecké specializace.
Filosofie pro lidi
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 1. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Filosofie pro lidi
Londýnská univerzita (University of London) dělá prostřednictvím internetu (na adrese www.philosophypathways.com) nábor jednak pro zájemce o univerzitní studium filosofie, jednak pro již pro studující vysokoškoláky, jednak pro ty, co již mají hodně studia za sebou a mají v úmyslu získat diplom z tohoto oboru, a to vše pod heslem „Filosofie je pro každého a ne pouze pro filosofy“. To před námi musí vyvolat otázku, v jakém smyslu lze říci, že filosofie je pro každého: je opravdu pro každého stejně? Víme přece, že třeba matematika není pro každého stejně, přinejmenším nikoli ve stejném rozsahu. Tak třeba diferenciální a integrální počet je pro naprostou většinu lidí něčím, co po celý život vůbec nepotřebují (a pro mnoho z nich něčím, s čím se vůbec nikdy ani nesetkali, protože jim o tom nikdo ani ve škole nevykládal), zatímco pro matematiky specialisty je něčím tak samozřejmým jako násobilka pro obyčejné lidi. Už to samo o sobě nám nedovoluje prohlásit, že diferenciální nebo integrální počet je pro každého, nejen pro matematiky. A pokud bychom onu analogii chtěli dovést ještě dál, do ještě vzdálenějších důsledků, musili bychom předpokládat, že i ve filosofii existuje něco jako malá a velká násobilka, kteroužto „část“ nebo „složku“ filosofie by mohl a měl zvládnout snad každý, potom nějaká náročnější část, kterou by zvládli jen někteří, aniž by se ovšem směli pokládat za filosofy, a potom jakási nejvlastnější doména, které by se otvírala jen skutečným filosofům.profesionálům. Právě v tomto srovnání se ukazuje velmi přesvědčivě rozdíl mezi profesionalitou matematiků a filosofů: profesionalita v matematice směřuje od jednoduchého k složitému a náročnému, zatímco profesionalita ve filosofii jde právě opačným směrem, totiž od složitého, které se jen neznalci jeví jako jednoduchý, k jednoduchému, k němuž vede mimořádně složitá a náročná cesta, v níž se vždy znovu ukazuje nesamozřejmost a často vyslovená problematičnost toho, co se nám původně jeví jako jednoduché, názorné a přesvědčivé.
(Písek, 070120-3.)