Tento text zkoumá povahu subjektivní identity jako dynamického procesu „vykonávání“ vlastního bytí. Ačkoliv subjekt musí na své identitě aktivně pracovat, tento proces předpokládá existenci primordiální, adresné identity, která předchází samotnému jednání. Tato základní složka není obecná, ale přísně individuální, a její zdroj nelze spatřovat v ničem předmětném. Subjekt je spolu se svou identitou sám sobě darován z nepředmětného zdroje, což mu umožňuje rozvíjet svou osobitost směrem k naplnění toho, čím „má být“. Subjekt je tak od počátku založen nepředmětností a přicházející budoucností, což jej pověřuje k určitému poslání a vybavuje vnitřní náklonností či „vírou“ k jeho naplnění. Identita subjektu je tedy vnímána jako úkol i dar zároveň, přičemž jeho integrita spočívá v aktivním naplňování ontologického určení, které mu bylo svěřeno jeho původcem mimo sféru danosti.