Tato práce se zabývá pojetím filosofie dějin Emanuela Rádla, jak je představeno v jeho díle „Dějiny biologických theorií“. Rádl v předmluvě k druhému vydání z roku 1913 reflektuje svůj pokus o specifické uchopení historického vývoje vědeckého myšlení. Podle Rádla netvoří dějiny biologie pouhou posloupnost izolovaných teorií, ale představují vnitřně souvislý vývoj idejí. Klíčovým prvkem jeho filosofie dějin je zjištění, že vědecké nauky často nejsou překonány na základě logického vyvrácení jejich nesprávnosti. Místo toho se teorie stávají přežitými, upadají v zapomnění nebo jsou potlačeny aktivitou oponentů z důvodů, které nejsou vždy čistě logické či věcné. Tento přístup k historiografii vědy zdůrazňuje roli intelektuální dynamiky a širších souvislostí v procesu střídání paradigmat, čímž Rádl předjímá moderní uvažování o diskontinuitě a sociálních faktorech ve vývoji vědy.
Rádl o „filosofii dějin“ (v „Dějinách biologických theorií“)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 2. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Rádl o „filosofii dějin“ (v „Dějinách biologických theorií“)
Teprve v předmluvě k druhému vydání (1913) mluví Rádl o tom, že v prvním díle prvního vydání „učinil nedokonalý pokus sledovat jinou filosofii dějin“, a že „v druhém díle byl tento pokus rozveden dále“ (I,47). V čem spočívá – alespoň mimo jiné – tato „filosofie dějin“? Něco z toho je už v prvním vydání zcela jasně řečeno: dějiny myšlení v dané vědě ( v tomto případě v biologii novověku) nespočívají v pouhé následnosti teorií, nýbrž jeví se jako vývoj vnitřně souvisících myšlenek (I,50). A tato souvislost je zvláštní třeba v tom, že taková teorie, či „všeobecná nauka“, „nebývá věcně překonána jinou, která po ní následuje, nýbrž přežije se, upadne v zapomnění, je potlačena aktivitou svých protivníků atd. „Nauka není opuštěna proto, že by snad byla rozpoznána její nesprávnost, nýbrž z jiných, ne vždy logických důvodů.“ (dtto)
(Písek, 070217-2.)