Tento text kriticky zkoumá filosofický pojem „událost“ a vymezuje jej vůči běžným, ale ontologicky nedostatečným definicím, které události často ztotožňují s prostými věcmi. Autor odmítá chápání události jako statického objektu přítomného pouze v aktuálním „zde a teď“ a místo toho ji definuje jako specifický proces proměňování s jasně vymezeným počátkem a koncem. Zásadním prvkem této definice je vnitřní integrita, která umožňuje identifikovat konkrétní děj jako jednotný a svébytný celek. Text dále zavádí klíčové rozlišení mezi „pravými“ událostmi, které jsou vnitřně sjednocené a autonomní, a událostmi s tzv. kvazi-integritou. Tyto druhotné události jsou ustavovány a udržovány vnějšími silami, tedy jinými pravými událostmi. Celkově práce přináší hlubší vhled do dynamické povahy reality a mechanismů, kterými se jednotlivé události konstituují v čase. Tímto přístupem autor otevírá prostor pro diskusi o svébytnosti procesů v kontrastu k tradičnímu pojetí statických jsoucen.
Událost(i)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 2. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Událost(i)
Jedna z definic „události“, kterou najdete na internetu, je: „events are things that happen“, a pak jsou uvedeny příklady, čímž je sice poněkud upřesněno to slovo „things“, tj. „věci“, ale jen pomocně, náhodným, jen neúplným výčtem, nikoli pojmově. Obvykle totiž „věc“ nechápeme jako něco, co se děje, ale spíš jako to, co právě máme před sebou, co je aktuálně přítomno, co je prostě (tj. „jako takové“) tady, zde a teď, hic et nunc – a neuvažujeme o možných změnách. My naproti tomu chceme o „události“ uvažovat právě jako o určitém typu změny resp. proměňování jistého typu, při kterém lze odůvodněně počítat s tím, že to proměňování má nějaký počátek a konec, a že mezi tímto počátkem a koncem se děje něco, co dohromady má a udržuje jistou integritu, nezbytnou k tomu, abychom mohli právě mluvit o konkrétně této události. – Zajisté musíme pak principiálně rozlišovat mezi takovýmito „pravými“ událostmi, které jsou ve své integritě svébytné, tj. které si ve svém (ergo vnitřním) sjednocování zásadně vystačí samy, a na druhé straně mezi událostmi, které jsou jako takové uchopovány a nejčastěji zprvu i ustavovány a pak už je udržovány ve své kvazi-integritě zvenčí, odjinud, tedy nějakými jinými událostmi, ale v tomto případě už nutně „pravými“.
(Písek-Praha, 070220-1.)