Tento text se zabývá ontologickou problematikou konce takzvané „pravé“ události a zkoumá její status po úplném proběhnutí, kdy se její budoucí potenciál vyčerpá a její minulost se zcela naplní. Autor nastoluje otázku, co z události zbývá, pokud je uvažována v izolaci od svého okolí a kontextu. Dochází k závěru, že takto izolovaná událost, označovaná jako „virtuální“, nezanechává žádné stopy a v podstatě zaniká, jako by nikdy nenastala. Tento stav izolace znemožňuje jakýkoli vztah subjektu k události, což autor přirovnává ke Kantovu konceptu „věci o sobě“. Text však naznačuje, že problém věci o sobě je v tomto smyslu zavádějící, neboť mimo oblast virtuálních částic či kvant nemůže nic existovat samo o sobě bez vztahů k jiným událostem. Úvaha tak zdůrazňuje nezbytnost kontextu pro existenci a poznatelnost jakéhokoli dění.