Tento text se zabývá ontologickou podstatou vzniku událostí, přičemž konkrétně srovnává povahu virtuálních a reálných částic. Autor si klade zásadní otázku, z jakého důvodu vykazují virtuální částice podstatně kratší dobu existence ve srovnání s částicemi reálnými. Klíčovým faktorem je vztah k okolnímu prostředí; zatímco reálné entity dokáží ze svého okolí čerpat zdroje pro své vlastní uskutečňování, samotný počátek jakéhokoli děje nelze z tohoto prostředí odvodit. Text rozvíjí myšlenku, že každá autentická událost musí mít svůj původ v něčem, co před jejím započetím neexistovalo a co přichází z dimenze budoucnosti jakožto základní garant jejího startu. Pokud by byl start události plně determinován předchozími stavy, nejednalo by se o událost „pravou“ neboli vnitřně integrovanou. Tato perspektiva tak staví do popředí vnitřní integritu jsoucna, které k vlastnímu vzniku vyžaduje prvek novosti, jenž není redukovatelný na pouhé kauzální vlivy okolí či minulosti.