Tato práce zkoumá koncepty „celku“ a „individua“ v kontextu předmětného myšlení a filosofie události. Autor kritizuje omezenost mechanistického chápání celku, které je ilustrováno na příkladu geometrických útvarů, jež lze libovolně doplňovat bez vnitřní změny původních prvků. V protikladu k tomu definuje událost jako vnitřně integrovaný a nedělitelný celek, jehož složky nejsou pouhými pasivními částmi, ale aktivními činiteli ve vzájemné harmonické spolupráci. Klíčovým aspektem je časová dimenze události: ačkoliv se navenek může jevit jako posloupnost momentů, ve své podstatě se odehrává jako simultánní jednota. Jednotlivé složky události na sebe neustále poukazují a jsou na sobě bytostně závislé, což tvoří základ jejich vnitřní soudržnosti. Text zdůrazňuje, že pravá integrita události přesahuje prostý součet jejích částí a spočívá v jejich aktivním a vzájemném vztahování se, které trvá po celou dobu jejího dění. Tato vnitřní provázanost je hlavním důvodem, proč je událost jako celek v zásadě nedělitelná.