Tato teologicko-filosofická úvaha podrobně analyzuje zásadní rozdíl mezi církevními institucemi a skutečným společenstvím víry. Autor argumentuje, že žádná ze současných křesťanských církví nemůže být plně charakterizována jako společenství víry v pravém slova smyslu, nýbrž představuje společenství sdílené reflexe víry, tedy konfese a dogmaticky formulovaná vyznání. Skutečné společenství víry naopak zahrnuje miliony lidí, kteří stojí mimo oficiální církevní struktury, nejsou v nich organizováni a ve svých postojích nemusí být jednoznačně identifikovatelní jako křesťané. Tento stav je výrazně ovlivněn celkovou myšlenkovou zmateností moderní doby a krizí základních významů i životních orientací. Úvaha se kriticky zaměřuje na postavení teologie, která dnes čelí volbě mezi přísnou vědeckou systematičností a pouhou církevní ideologií. Způsob, jakým teolog interpretuje vázanost své disciplíny na konkrétní církevní vyznání, zásadně určuje budoucí charakter a integritu jeho myšlení. Text tak zdůrazňuje potřebu kritického odstupu teologie od ideologických schémat v situaci, kdy se tradiční církevní formy odcizují autentickému prožívání víry v rozporuplném světě.