Tento text se věnuje hluboké analýze sporu o univerzálie a kritizuje tradiční filosofický přístup za neschopnost rozlišit mezi „obecným pojmem“ a „obecninou“ jakožto intencionálním předmětem. Autor argumentuje, že zatímco samotný pojem není předmětnou skutečností, intencionální předměty, jako jsou čísla nebo geometrické útvary, vykazují svébytnou identitu. Na příkladu obecného trojúhelníku text ukazuje, že ačkoliv je tento útvar pojat obecným pojmem, jakožto míněný objekt zůstává v určitém smyslu jedinečný a identický bez ohledu na počet svých duplikací nebo měřítko. Studie zdůrazňuje, že zpředmětňující myšlení v minulosti postrádalo schopnost vnímat rozdíl mezi aktem myšlení a tím, co je tímto aktem intendováno. Klíčovým závěrem je potřeba uznat specifický ontologický status intencionálních modelů, které nelze redukovat na pouhé psychologické stavy nebo abstraktní schémata. Text tak přináší nový pohled na to, jakým způsobem jsou obecniny v rámci lidského vědomí konstituovány a jakou roli hrají v procesu poznávání ideálních entit.