Tento text představuje osobní reflexi autora na okolnosti jeho jmenování mluvčím Charty 77 v rámci druhé trojice mluvčích. Autor popisuje svůj pasivní postoj k získávání funkcí a uvažuje o tom, jak byl vybrán jako nástupce Jana Patočky. Vzpomíná na Patočkovu výzvu z února 1977, která ho měla na tuto roli připravit, což ho vzhledem k jejich dřívějším názorovým neshodám překvapilo. Autor se domnívá, že za jeho nominací stál především Jiří Němec, který pravděpodobně ovlivnil jak Patočku, tak Václava Havla. Text dále zmiňuje tehdejší neochotu mnoha signatářů přijímat roli mluvčího a situaci po Patočkově smrti, kdy ve funkci zůstal pouze Jiří Hájek. Tato reflexe nabízí vhled do vnitřních mechanismů a personálních rozhodnutí v raném období Charty 77, zdůrazňuje roli klíčových postav disentu a atmosféru nejistoty, která tehdy panovala kolem veřejného vystupování proti totalitnímu režimu.
Charta 77 – mluvčí (druhá trojice)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 3. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Charta 77 – mluvčí (druhá trojice)
Celý život jsem se nerad doptával na věci, které se mne týkaly; vždycky jsem čekal, až mi to někdo řekne sám. Proto jsem nepátral po tom, jak došlo k tomu, že jsem byl (nejspíš po delším projednávání) vyvolen k tomu, abych se stal náhradníkem Patočkovým v druhé trojici mluvčích Charty 77. Vždycky jsem měl za to, že se do toho tenkrát nikomu moc nechtělo (o několik let později tomu už bylo jinak). Ale nemůže být pochyb, že to někdo musel iniciovat, protože já jsem se o tuto poctu nikterak neucházel, a to přesto, že mne na to ještě někdy počátkem února Patočka sám upozornil, totiž abych se na takový případ připravil. Už sama tato Patočkova výzva pro mne byla trochu překvapením; Patočka měl za to (jak mi v roce 1972 dokonce napsal), že vůči němu dávám najevo nesouhlas. Nemyslím, že by to byla Patočkova původní myšlenka, ale mám spíš za to, že ho na to přivedl Jiří Němec (a tuším, že podobně ho přivedl na myšlenku, že by to měl být také Ivan Medek, kterého někdy v té době vyzval podobně k připravenosti, jak mi Ivan později řekl, když se začalo diskutovat o rozšíření počtu mluvčích opět na tři – po smrti Patočky zůstal ve funkci už jenom Jiří Hájek). A jistě tím směrem zapracoval i u Havla; jak se mu to dařilo u jiných, nevím.
(Písek, 070327-3.)