Tento text se zabývá analýzou pojmu „víra“ v učení Ježíše Krista, jak jej prezentují synoptická evangelia, a staví jej do kontrastu s moderním chápáním náboženské věřivosti. Autor zdůrazňuje, že v Ježíšově pojetí víra nepředstavuje soubor dogmatických tvrzení o pevném „předmětu“, nýbrž celoživotní zaměření a postoj k rozmanitým životním skutečnostem, jako jsou strach, nemoc či nebezpečí. Na základě reflexe Emanuela Rádla text poukazuje na to, že Ježíšovo kázání postrádá jakoukoli teoretickou „theologii“ či filosofickou teorii Boha v aristotelském smyslu. Úvaha se dále dotýká vztahu mezi Bohem a vírou v kontextu současné filosofie náboženství, konkrétně díla Nicka Trakakise. Autor argumentuje, že „bůh“ konstruovaný mimo rámec autentické víry je pouhou myšlenkovou modlou. V takovém případě je pak určitý druh atheismu logickou a oprávněnou reakcí na tyto nesprávné interpretace božství i víry samotné. Celkově esej vybízí k návratu k původnímu, existenciálnímu významu víry jako živého postoje.
Bůh bez víry a víra bez „boha“ / Víra bez „boha“ a „bůh“ bez víry
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 24. 4. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Bůh bez víry a víra bez „boha“ / Víra bez „boha“ a „bůh“ bez víry
To celoživotní zaměření, o kterém Ježíš (podle synoptiků, a to na místech, interpretovaných jako „vlastní slova Ježíšova“ nebo jako v těsné blízkosti Ježíšových činů) mluví jako o „víře“ (tedy na rozdíl od toho, jak se „víře“ rozumí dnes a jak jí dokonce rozumí většina křesťanů), nemá žádný pevný (určitý) „předmět“, ale může se vztahovat k nejrůznějším skutečnostem. V evangeliích nacházíme mnoho takových příkladů: může to být bouře a nebezpečí utonutí, může to být sám strach nebo úzkost, ale také těžká nemoc nebo dokonce úmrtí člověka, atd. Ale jindy hovoří Ježíš o víře samé, aniž by se pokoušel nějak upřesňovat jakýkoli její „předmět“; tak např. mluví o tom, že víra maličká jako zrno hořčičné může překvapivě růst a vyrůst. V jiných souvislostech ovšem Ježíš skutečně mluví o nebeském Otci, a dokonce učí své učedníky nové modlitbě k němu. Správně však upozorňuje Rádl, že v jeho výkladech ani kázání není ani stopy po nějakých teoretických výpovědích „o Bohu“, že nemá žádnou „teorii Boha“ (mohli bychom tedy říci, že nemá žádnou „theologii“ ve smyslu filosofické disciplíny, jak jí rozuměl třeba Aristotelés nebo později Tomáš Akvinský a jiní). Jestliže nedávno vydal australský autor Nick Trakakis (z Monash University v Melbourne – možná původem Řek) knihu s názvem „The God Beyond Belief“ (zabývá se atheismem Williama Rowe-ho), pak lez mít za to (knihu z roku 2006 jsem ovšem neměl v ruce), že takový „bůh“ mimo víru a bez víry může být nanejvýš nějakou konstrukcí – a tedy vlastně myšlenkově, filosoficky „vyrobenou“ modlou; ovšem pokud je takto mylně chápán nejen „bůh“, ale také „víra“ (tedy např. jako náboženská věřivost), je určitý druh atheismu nepochybně zcela na místě.
(Písek, 070424-1.)