Text se zabývá filosofickým zkoumáním pojmu „událost“ jakožto specifického myšlenkového modelu. Tradiční pojmosloví, zatížené tendencí k objektivizaci, často zbavuje událost její vnitřní časovosti a dějovosti, čímž dochází k jejímu zkreslení. Autor poukazuje na nezbytnost využití narativních prostředků v situaci, kdy běžná pojmovost selhává. Hlavním cílem práce je prozkoumat možnosti metodického přechodu od narativity k novému typu pojmovosti, která dokáže pracovat s nepředmětnými intencemi. Skrze postupné úpravy a „opravy“ intencionálních modelů je sledován proces ustavení tzv. „ne-předmětů“. Jedná se o reformované myšlenkové konstrukty, které si uchovávají svůj dějinný a časový charakter, aniž by byly redukovány na statické předměty. Tento systematický přístup umožňuje překonání omezení zpředmětňující myšlenkové tradice a otevírá prostor pro přesnější uchopení dynamické povahy reality. Událost je zde tedy chápána jako klíčový model pro transformaci intencionality a myšlenkové práce s dějovými strukturami v rámci filosofické reflexe.
,Událost‘ jako model (myšlenkový)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 30. 4. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
,Událost‘ jako model (myšlenkový)
Význam slova „událost“ se do značné míry vymyká možnostem tradiční pojmovosti, takže pro přesné a přísné myšlení je nutně zapotřebí věnovat maximální pozornost tomu, jak je vlastně nasuzován pojem události a nakolik se dostává do konfliktu s oním původním významem toho slova, protože – v duchu zpředmětňující myšlenkové tradice – zbavuje příslušný intencionální model (intencionální „předmět“, či „objekt“) časovosti i dějovosti. Je proto pochopitelné, že v takovéto situaci „nouze“ se nemůžeme vyhnout použití narativních prostředků. Cílem našeho metodického, systematického pokusu je co nejzřetelněji a nejpřesněji sledovat, kdy a v čem je možno takovou narativity postupně nahradit pojmovostí, a přitom se – rovněž postupně – učit metodicky pracovat s nepředmětnými intencemi a ustavovat tak intencionální „ne-předměty“. Tohoto cíle můžeme za daných okolností (zejména dějinných) dosahovat právě jen krok za krokem, a to zejména tak, že svou pozornost soustředíme na „událost“ jakožto ,obecný‘ myšlenkový model, postupně v důsledku jednotlivých i celkových „oprav“ a úprav přecházející do formy intencionálního „předmětu“ k nové formě intencionálního „ne-předmětu“, tj. jakéhosi „reformovaného“ předmětu, znovu obdařeného dějovostí a časovostí.
(Písek, 070430-1.)