Tento text se zabývá vztahem mezi filosofií a každodenním životem a zpochybňuje běžnou představu, že filosofické myšlení odvádí člověka od reality. Autor tvrdí, že život není pro filosofa pouhým zdrojem myšlení, ale zásadní inspirací. Správná filosofie nemá za cíl únik z všednosti, nýbrž odhalování hlubších a zajímavých stránek každodenní existence, které mohou na první pohled působit nudně nebo repetitivně. Pocit životní prázdnoty či nezajímavosti je vnímán jako selhání subjektivního vnímání, nikoliv jako vlastnost života samotného, který je ve skutečnosti nesmírně mnohotvárný. Úlohou filosofie je tedy vnést do zdánlivě jednotvárného bytí nové světlo a nečekané souvislosti. Tím, že filosofie umožňuje lépe porozumět skrytým vazbám a souvislostem, poskytuje člověku novou orientaci. Výsledkem není nalezení vnějšího smyslu, ale schopnost žít smysluplněji skrze informovanější rozhodování a cílenější jednání v rámci vlastního života. Filosofie tak slouží jako nástroj k plnějšímu prožívání přítomnosti.
Filosofie a život
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 7. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Filosofie a život
Jak souvisí filosofie s životem? Je to trochu podobné tomu, jak souvisí život sám s okolnostmi. Život není pro filosofa zdrojem myšlení, ale je nepochybně (resp. může být, záleží to ovšem také na něm) velmi důležitou inspirací jeho myšlení. Správná filosofie nedovádí člověka filosofujícího stále jen někam jinam, pryč od denního života, ale naopak dovede člověku, který prožívá svůj každodenní život, ukázat na jeho velmi zajímavé stránky, i když na první pohled nejsou zjevné a naopak se zdá, že ten život je nudný, že se vše opakuje a že to nikam nevede. Mám dokonce dojem, že to je právě filosofie, která dokáže do takového nudného a nezajímavého života vnést cosi nového, nečekaného právě tím, že ten zdánlivě nezajímavý život osvětlí z nějaké nezvyklé strany. To si ovšem nesmíme představovat tak, že do toho nezajímavého života vnáší něco zajímavého nebo atraktivního jako nějaký cizorodý prvek nebo třeba jen jako koření. Je to spíš tak, že život je sám o sobě velice mnohotvárný, mnohotvárnější, než jsme schopni si hned uvědomit, a že ta nudnost či nezajímavost je vlastně jen zdánlivá, že je to naše chyba, jsme to my, kdo se nudí, a že to není život, který nás nudí. Filosofie nás tedy neodvádí z bezvýznamnosti každodenního života k něčemu mimořádnému, jaksi „konečně smysluplnému“, ale v tom mnohotvárném životě, který se nám – a naší vinou! – jeví jako nudný, nás nově orientuje, takže se v něm lépe vyznáme, rozumíme lépe souvislostem, které jsme přehlíželi (nebo o kterých jsme zatím vůbec nic nevěděli nebo jen něco málo tušili), a tím zároveň začneme sami žít jakoby smysluplněji, protože se můžeme lépe, smysluplněji, rozumněji rozhodovat a cíleněji jednat.
(Písek, 070703-1.)