Předložený text se zaměřuje na hlubokou analýzu filosofického pojmu celku, přičemž klade důraz na jeho událostnou povahu a vnitřní provázanost s časovostí. Autor tvrdí, že autentický celek nelze chápat jako statickou entitu, nýbrž jako dynamický proces, který vyžaduje specifický intencionální model. V rámci tohoto modelu každá okamžitá jsoucnost v sobě nese a zpřítomňuje celou časovou strukturu dané události. Klíčovými termíny jsou „bylost“, označující již proběhlou část události, a „budost“, představující to, co z celku teprve nastane. Text argumentuje, že myšlenkové uchopení celku je nemožné bez reálného započítání obou těchto časových dimenzí. Autor identifikuje kritický nedostatek v dosavadním filosofickém myšlení, které sice reflektovalo minulost, ale systematicky opomíjelo otázku „budosti“, nebo ji redukovalo na specifický způsob jsoucnosti. Cílem práce je proto rehabilitovat zkoumání toho, co „ještě není“, jakožto konstitutivního prvku událostného bytí.