Text se zabývá filosofickým pojmem arché, tedy otázkou po počátku, jak byla formulována nejstaršími mysliteli. Autor argumentuje, že tato otázka zůstává relevantní i v moderní době, ačkoli vyžaduje zásadní revizi v našem chápání času. Tradiční předpoklad, že arché musí nutně předcházet následným dějům v lineární minulosti, je podroben kritice. V mýtickém myšlení byl počátek vnímán spíše jako věčně přítomná praminulost, nikoli jako běžná minulost. Hlavním úkolem současné filosofie je podle textu rozšíření pojetí skutečnosti tak, aby zahrnovalo integritu událostné reality. Každá jednotlivá skutečnost by neměla být vnímána pouze ve své aktuálnosti, ale jako celek integrující svou bylost i budost. Tento přístup překonává čistě chronologické chápání počátku a otevírá prostor pro komplexnější nahlížení na integritu bytí v jeho časové rozprostraněnosti, čímž aktualizuje antické tázání pro potřeby budoucího myšlení v nových kontextech.
ARCHÉ – otázka po ní / Počátek (ARCHÉ) (otázka po něm)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 7. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
ARCHÉ – otázka po ní / Počátek (ARCHÉ) (otázka po něm)
Otázka po ARCHÉ (neboli „počátku“), jak si ji kladli nejstarší filosofové, nemůže být zcela zavržena ani prohlášena za naprosto neplatnou. Především proto, že je v jistém, byť poněkud odlišném smyslu, přítomna v mysli lidí daleko před tím, než došlo k vynálezu (k založení) filosofie, zejména pak vůbec k vynálezu pojmovosti (což umožnilo otázku precizovat); a pak také proto, že je tato otázka nadále znovu a znovu kladena, i když vždy poněkud jinak a v nových kontextech. Jediné, co si žádá revize, je to, jak si lidé navykli se stále větší samozřejmostí předpokládat, že ARCHÉ musí předcházet to, čeho je „počátkem“, v tzv. minulosti, tj. že ARCHÉ musí „nastat“, aby mohlo „nastat“ vše další. V dobách mýtu nebyla celá věc natolik vyhraněna, a také nebyly prostředky, jak to přezkoumávat a korigovat (zejména nešlo o běžnou minulost, nýbrž o tzv. „pra-minulost“, která byla chápána jako „věčně přítomná“). Jedním z velkých filosofickýách úkolů dnešní doby (a doby ještě blízké budoucnosti) bude pochopení nutnosti rozšířit pojetí skutečnosti (tj. každé konkrétní resp. konkrescentní, tj. srostlé, integrované „individuální“ a tudíž událostné skutečnosti) tk, že ji nebereme jen jako aktuálně jsoucí, nýbrž že máme stále v paměti také její „bylost“, ale i „budost“.
(Písek, 070716-1.)