Text zkoumá lingvistické a filosofické aspekty rostoucí popularity slova „šance“ v současném jazyce. Autor se zamýšlí nad tím, zda tato tendence není pouze důsledkem vlivu angličtiny, ale spíše dokladem hlubší proměny vnímání světa a lidské existence. Časté užívání tohoto termínu nás odvádí od pouhého konstatování faktických podmínek a předpokladů k aktivnímu vyhledávání možností, které ještě nenastaly. Podobně jako posun od otázky „co to je“ k otázce „o čem to je“, i důraz na „šanci“ naznačuje potřebu vnímat skutečnost v kontextu a metaforicky. Hlavní myšlenkou je, že šance vyžaduje aktivní zásah subjektu; bez využití příležitosti a vědomého jednání zůstávají příznivé podmínky nenaplněny. Text tak interpretuje jazykový vývoj jako reflexi změny vztahu člověka k budoucnosti a k jeho vlastní schopnosti utvářet realitu skrze chopit se nabízených příležitostí.