Text pojednává o neschopnosti akademických filosofů rozpoznat skutečně nové a nosné myšlenky v okamžiku jejich vzniku. Autor kritizuje fakt, že většina filosofické obce postrádá schopnost posoudit kvalitu a dosah nových konceptů. I když Kant rozlišoval mezi tvůrčími filosofy a těmi, kteří o filosofii píší, existuje i třetí kategorie: učenci s encyklopedickými znalostmi, avšak bez schopnosti hlubšího vhledu. Rozlišení mezi těmito skupinami je pro současníky obtížné. V důsledku toho nové myšlenky často unikají pozornosti celé generace a jsou znovuobjeveny až s odstupem času, obvykle skrze myslitele druhé či třetí generace. Tito následovníci k nim často dospějí samostatně a teprve poté s údivem zjišťují, že dané myšlenky měly své předchůdce. Text tak poukazuje na chronické zpoždění v recepci filosofických inovací a na limitaci akademického prostředí při identifikaci intelektuálních průlomů.
„Novinky“ ve filosofii
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 23. 8. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
„Novinky“ ve filosofii
Naprostá většina filosofů (i akademických, a dokonce právě akademických) nerozpozná ani to vskutku nové ve filosofii, když se někde objeví, ani jeho závažnost a nosnost pro další myšlení. Jestliže Kant kdysi řekl, že nejdříve musí přijít filosof a něco „udělat“, a teprve pak mohou přijít ti, kdo mohou psát o tom, co se ve filosofii stalo, vynechal jednu celou třídu tzv. „filosofů“, kteří znají kdeco a pamatují se kdejaký detail, ale rozpoznat kvalitu a dosah (důsažnost) nějaké myšlenky prostě nejsou mocni. Ovšem spolehlivě rozlišit tyto tři kategorie (pochopitelně pokud nejde o vysloveně křiklavé případy, které je lépe předem vyloučit) nemohou ani nefilosofové, ani „filosofové“ té třetí kategorie, a jen výjimečně někteří, které bychom zahrnuli do té druhé kategorie. A ti, co náleží do kategorie první se obvykle příliš o druhé filosofy nestarají, leda tehdy, když se jim něco z jejich myšlenek hodí, aby si to mohli sami osvojit. A z těchto vyjmenovaných příčin dochází velmi často k tomu, že nové myšlenky celé současné generaci filosofů uniknou, a někdy teprve – často dost nahodile – v druhé nebo třetí filosofické generaci přijdou myslitelé, kteří ty první zpětně objeví a jsou zároveň schopni zvážit důležitost a použitelnost jejich nových myšlenek. A většinou k tomu dojde teprve tehdy, když ti pozdější na ty nové myšlenky přijdou sami a když s údivem zjistí, že už mají své předchůdce.
(Písek, 070823-2.)