Text pojednává o vývoji lidského myšlení od původního chaosu prchavých dojmů k organizované a vyšší úrovni vědomí. Autor vysvětluje, že počátky myšlení spočívaly v uspořádávání vjemů podle pozorovaných dějů v okolním světě. Prvním zásadním způsobem organizace světa i jeho porozumění bylo vyprávění a mytologie, což ilustruje na příkladu starého Řecka. Postupně se však ukázala neudržitelnost roztříštěných a často protichůdných mýtů, což vedlo k jejich kritice ve jménu logu. Tento přechod od mýtu k racionálnímu uvažování znamenal počátek integrace myšlenek a konceptů, což vyústilo ve vznik filosofie jako samostatné disciplíny. Vývoj je nahlížen jako proces přeměny instinktivního rozpoznávání situací v komplexní zkušenost a následnou racionalizaci, která umožnila lidstvu systematicky uchopit realitu a vytvořit základy pro budoucí vědecké poznání v rámci ucelených myšlenkových systémů.
Myšlení – vývoj k „vyšší úrovni“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 26. 8. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Myšlení – vývoj k „vyšší úrovni“
Počátky myšlení musely být velmi chaotické; skutečné myšlení začíná vlastně teprve tam, kde ten původní chaos dojmů a rychle uplývajících představ začal být organizován. Můžeme se jen domnívat, že vzorem pro takové uspořádávání a organizování byly rozpoznávané „děje“ v okolním světě; v té míře, jak se dařilo vědomí udržovat v jakési uspořádanosti, dařilo se také uspořádávat vztahy k proměnlivému, dějícímu se, ale také často opakujícímu se nastávání určitých (konkrétních) situací, které se však „děly“, které se připravovaly, pak nastávaly a posléze uplývaly tak, že už do nich nebylo možno zasahovat. (A v tom mohlo vědomí pochopitelně navazovat jednak na rozpoznávání situací na bázi instinktů, ale později, na vyšší úrovni organického vývoje už také na bázi jakýchsi „zkušeností“ a návyků.) Zatím můžeme mít za to, že tím prvním významným způsobem, jak si lidé ve svém vědomí a počínajícím myšlení začali uspořádávat zároveň svět kolem sebe (tj. své osvětí) a zároveň své porozumění tomuto světu kolem sebe (tedy svému osvětí, protože to je právě tím „osvojeným světem“, přesněji osvojeným ,kusem‘ světa), bylo vyprávění, tedy celá řada jednotlivých vyprávění, která se teprve dodatečně dostávala do obsahových („věcných“) souvislostí a začala vytvářet rozsáhlejší celky; mnoho dokladů o různých „tradicích“ takových vyprávění máme z různých zemí a národů; nám nejbližší a díky mnoha historickým dokladům nejznámější jsou vyprávění (mytologie) starých Řeků. Většina z nich se nám zachovala již z dob, kdy je mnozí již nebrali příliš vážně a citovali z nich příležitostně na připomínku něčeho, co tehdy bylo společné většině Řeků. Ovšem právě ta neuspokojivost roztříštěnosti jednotlivých vyprávění, která navíc spolu někdy neladila a dokonce byla ve vzájemném rozporu, vedla ke kritice a distanci vůči „mýtu“, a to ve jménu LOGU. A to vlastně byla výzva k racionalizaci a tím i integrovanosti představ, myšlenek i koncepcí, celých rozsáhlejších pojetí a časem k vydělení některých okruhů problematiky do kompetence samostatných disciplín toho, čemu se začalo říkat „filosofie“.
(Písek, 070826-2.)