Tento text kriticky analyzuje název knihy Otakara A. Fundy Ježíš a mýtus o Kristu. Autor rozebírá sémantickou a filosofickou problematiku spojení mýtus o něčem, které podle něj vede k nežádoucí objektivizaci a fixaci, čímž se vytrácí narativní a událostný charakter mýtu. Termín Kristus, původně označující událost pomazání, se pod vlivem řeckého pojmového myšlení stal statickým konstruktem vyvázaným z času a prostoru. Následná snaha spojit tento konstrukt s dějem smrti a vzkříšení je autorem interpretována nikoliv jako autentický mýtus, ale jako dodatečná mytizace pojmového modelu, ovlivněná dobovými orientálními a pseudofilosofickými proudy v římském impériu. Autor v závěru argumentuje, že termín mýtus je v souvislosti s postavou Krista nevhodný a zavádějící, neboť neodpovídá ani povaze původního náboženského sdělení, ani filosofickému pojetí události. Proto doporučuje se užívání tohoto pojmu v daném kontextu raději zcela vyhnout.
Ježíš x Kristus (mýtus ?)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 31. 8. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Ježíš x Kristus (mýtus ?)
Otakar A. Funda nadepsal svou novou knížku „Ježíš a mýtus o Kristu“. V tomto názvu je skryta (resp. zavinuta) hned dvojí chyba. Především žádný mýtus nebyl a nemohl být mýtem „o něčem“ nebo „o někom“ – pokud by šlo o „Krista“, pak by bylo možno mluvit jen o „mýtu Krista“, v němž by „Kristus“ byl vyprávěn a tak zpřítomňován. Ono „o“ vždycky znamená odstup, distanci, tedy fixaci, jakési „upevnění“, „zpředmětnění“ vypravovaného tím, že je zbaveno veškerého pohybu, veškerého života. Pokud význam slova „Kristus“ (které ovšem bylo jen překladem hebrejského slova mesiáš a znamenalo tedy „pomazaný“, takže bylo označením výsledku aktu a tedy události pomazání) má být takto „upevněn“, „zpředmětněn“ a tak zbaven jakékoli přímé souvislosti s jakýmkoli událostným děním a tudíž i časem, nejde a nemůže už jít o skutečný „mýtus“, který se bez narativity a tedy nějakého vyprávění toho co, se stalo nebo co se děje nemůže obejít. To mne vede k závěru, že cílem (ať už záměrným nebo zprvu neuvědomělým) samého užívání jména „Kristus“ nebyl a ani neměl být žádným poukazem k události pomazání, nýbrž že to byl de facto myšlenkový konstrukt, který pod vlivem řecké pojmovosti chtěl prokázat „pravost“ Kristovu jeho vyzdvižením mimo čas a prostor. Protože však právě tento myšlenkový přístup (myšlenkové „uchopení“ pomocí pojmu a pojmového vymezení) byl hned rozpoznán jako problematický, byl napříště neoddělitelně svázán s jakýmsi mimořádným „dějstvím“ či „děním“, totiž se smrtí a vzkříšením. Ta má sice některé znaky mýtu, ale pouze některé, nicméně není to skutečný mýtus, nýbrž spíš pokus o dodatečnou mytizaci pojmového modelu, konstruktu – a to zřejmě v jakémsi napodobení nejrůznějších tehdejší orientální pofilosofičtělých resp. pseudofilosofických mýtů, které se tehdy šířily po všech územích tehdejšího Říma (po provinciích ale leckdy pronikajících až do centra Říma). – Výsledkem této úvahy je závěr: ani výraz „mýtus o Kristu“, ani výraz „mýtus Krista“ není případný, a proto by bylo lépe se vůbec termínu „mýtus“ v této souvislosti raději vyhýbat.
(Písek, 070831-3.)