Text se zabývá filosofickou analýzou pojmu anticipace, odvozeného z latinského slovesa capere. Autor zkoumá etymologické kořeny slova, které naznačují snahu o předčasné uchopení či ovládnutí skutečnosti dříve, než reálně nastane. Tento přístup v sobě nese paradoxní vnímání času a bytí. Na jedné straně dochází k podcenění budoucích událostí, které dosud nejsou přítomny, na straně druhé je budoucí dění chápáno jako již předem dané či hotové. Anticipace tak implicitně předpokládá, že budoucí události jsou buď rozpoznatelné ještě před svým uskutečněním, nebo jsou považovány za neexistující. Úvaha poukazuje na to, že takové pojetí úzce souvisí s tradičním, až předsudečným konceptem kauzality, který vnímá následné děje jako předem determinované příčinami. Dokument kriticky reflektuje, jakým způsobem anticipace ovlivňuje naše chápání vztahu mezi přítomností a tím, co má teprve nastat, a odkrývá ontologické předpoklady skryté v tomto zdánlivě běžném termínu.
Anticipace
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 9. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Anticipace
Samo slovo, vytvořené v latině od slovesa capere (podobně jako praecipere nebo concipere apod.), poukazuje k jistému uchopování, ovládnutí, zmocňování se něčeho, a to dokonce ještě předem, dopředu, dříve než to tu vskutku „je“. Zřetelně se tu ukazuje jakési podcenění všeho toho, co „tu“ ještě není, k čemu má teprve dojít, co má teprve nastat. Na druhé straně to však ukazuje ještě k něčemu docela jinému: to, co ještě není, k čemu ještě nedošlo, je tím naopak chápáno jako již jsoucí, již nějak dané, i když třeba ještě v tuto chvíli nikoli „nám“ dané. To znamená, že anticipace v tomto smyslu to, co ještě nenastalo a k čemu nedošlo, buď považuje již za „dané“ a tedy v jistém smyslu připravené a hotové – anebo prostě za „nic“. Buď to lze odhadnout a odhalit již nyní, a to znamená předem, ještě dříve, než k tomu dojde – anebo to není nic a nikdy k tomu nedojde a nemůže dojít. Buď to lze „poznat“ či aspoň nějak „rozpoznat“ ještě než se to stane – anebo to rozpoznat nelze, protože se to nikdy nestane, neboť to nebylo „předem dáno“ ještě dříve, než k tomu došlo. (Zde se zcela zřetelně projevuje předsudečný koncept „kauzality“ ve svých důsledcích.)
(Písek, 070907-1.)