Text se zamýšlí nad proměnou chápání pojmu "arché" (počátek) v průběhu dějin filosofie a mytického myšlení. Tradičně byl počátek vnímán jako fundament, který předchází jsoucnům v čase a trvá jako jejich základ či vládnoucí princip. Autor však navrhuje radikální přehodnocení tohoto konceptu. Místo hledání arché v minulosti je třeba ji situovat do budoucnosti. Tato změna perspektivy vyžaduje revizi našeho nahlížení na časovost: budoucnost nesmí být chápána jako prázdná či nepopsaná sféra, ale ani jako prostor, v němž už něco "jest" v aktuálním smyslu. Skutečná arché leží v tom, co přichází, aniž by to již bylo uskutečněno. Článek tak otevírá prostor pro novou ontologii času, která se vymaňuje z archaických etymologických konotací nadvlády a minulosti, a směřuje k pochopení počátku jako otevřené, leč určující dimenze budoucího dění, čímž problematizuje běžné chápání aktuality a potence v kontextu filosofické tradice.
ARCHÉ a čas
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 9. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
ARCHÉ a čas
Dotazovat se na “počátky” se ve filosofii vždycky považovalo nejen za oprávněné, ale přímo za úkol a filosofickou povinnost. Kdysi velmi dávno, ještě v období plného světa MYTHU, se to však ještě tak tvrdě nespojovalo se samozřejmým předpokladem, že počátky musí být nutně “minulejší” než to, čeho to jsou – či vlastně už “byly” – počátky. “Počátek” v těch archaických dobách byl chápán víc jako “fundament”, který nepomíjí, nýbrž nadále trvá – právě jako trvalý základ. To si podrželi ve svém myšlení i první filosofové, a mohli se opírat i o etymologické kořeny slova ARCHÉ, v nichž zaznívalo nejen to, že jde o “to první”, nýbrž také a dokonce zejména o to, že jde o to, co “vládne”. Tyto staré konotace měly sice svůj dobrý smysl, ale dnes je třeba je revidovat a upravit. ARCHÉ je především třeba hledat (a “umístit”) do budoucnosti, nikoli do minulosti; a k tomu je dále zase třeba přestat o buducnosti uvožovat jako o sféře ještě “nepopsané”, kde nic není, která je “prázdná”. Ovšemže nelze mít za to, že v budoucnosti něco “jest”, neboť slovem “jest” už říkáme, že to je aktuální, tj. již “něco”, něcvo uskutečněného a tedy nikoli jen budoucího.
(Písek, 070915-1.)