Tento text zkoumá filosofické a vědecké předpoklady myšlenky vývoje a selekce. Autor zdůrazňuje, že skutečný vývoj vyžaduje jak vznik zcela nového obsahu, který nelze odvodit z minulosti, tak selektivní odstraňování prvků, které již nejsou zapotřebí. Tento proces však naráží na problém tzv. balastu, tedy prvků, které v systému přetrvávají, ačkoliv se zdají být nefunkční. Příkladem je genetická informace, která se nadále replikuje bez zjevného vlivu na ontogenezi, nebo určité aspekty lidských dějin. Autor rozšiřuje tuto úvahu i na oblast kosmologie a táže se po smyslu reliktů z počátku vesmíru, jako je reliktní záření. Klade si provokativní otázku, zda tyto relikty plní v dnešním vesmíru konkrétní funkci, nebo zda jde o pouhé pozůstatky procesů proběhlých krátce po Velkém třesku. Text tak vybízí k hlubšímu zamyšlení nad mechanismy uchovávání a eliminace v rámci biologického i kosmického vývoje.
Selekce a vývoj / Vývoj a selekce
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 25. 9. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Selekce a vývoj / Vývoj a selekce
Myšlenka vývoje má některé zamlčené předpoklady, kterých si vědci nebyli ani zprvu, ale většinou ani dodnes dostatečně vědomi. Má-li totiž tato myšlenka mít svou náležitou platnost, musí počítat jednak s tím, že vzniká cosi nového, co tu ještě nebylo (a co nelze legitimně odvozovat z čehokoli, co tu již dříve bylo) a jednak s tím, že něco z toho, co tu bylo, nejen pominulo (což by nutně znamenalo, že by vývoj vlastně dál už nebyl možný, ale že by bylo nutno začínat od počátku, tak říkajíc na „zelené louce“, což by skutečný vývoj de facto muselo popřít), ale že bylo z rámce toho, co je zachováváno (aby eventuelní nové mělo nač navazovat), vyselektováno a odstraněno. Dokladem důležitosti tohoto problému jsou např. poznatky současné genetiky, která je často na rozpacích, k čemu slouží četné genetické informace, které už byly – jak se zdá -vyřazeny, takže nemají podle všeho vliv na ontogenezi organismu, ale jsou nadále replikovány a tak zachovávány, snad jako nějaký dále už nepotřebný balast. To však neplatí jen v genetice, ale také a zejména v lidských dějinách. Nesmíme však zapomínat ani na to, že něco jako „vývoj“ probíhá také v kosmických souvislostech, a to jako ve Vesmíru, tak s Vesmírem samým – jen nejsme (resp. kosmologové nejsou) zvyklí takto uvažovat. Můžeme se např. tázat, zda nějaké pozůstatky prvních vteřin a minut po tzv. Velkém Třesku nejsou vlastně jakýmsi dále už nepotřebným balastem, jakýmsi pouhým reliktem toho, co se skutečně kdysi odehrávalo. (Můžeme si např. položit otázku, k čemu může dnešnímu Vesmíru ještě dnes „sloužit“ reliktní záření, tj. jakou má nadále funkci v udržování a dalším rozvoji kosmických procesů; vždyť je zřejmé, že mnoho z toho, co se v oněch prvních chvílích po Velkém Třesku událo, po sobě vůbec žádné relikty nezanechalo. Proč tedy to záření? – Jsem si velmi dobře vědom, jak nesmyslně se tato otázku musí zdát teoretickým fyzikům a kosmologům.)
(Písek, 070925-1.)