Tento text se zabývá kritickou analýzou teleologického myšlení a zpochybňuje představu, že cíl a konec dění (telos) je předem plně dán. Hlavní námitka spočívá v tom, že skutečný konec jakéhokoli dějství je výsledkem aktivního "kompromisu se skutečností", což je koncept inspirovaný filosofem Emanuelem Rádlem. Autor zdůrazňuje, že toto neplatí pouze pro lidské jednání, ale pro veškeré procesy v přírodě. Trvání věcí není pasivní setrvačností, nýbrž je neustále neseno aktivitou. Ve světě neexistují absolutně neměnné prvky ani dokonale se opakující cykly, což potvrzuje i moderní fyzika pozorováním stárnutí reliktního záření. Práce dospívá k závěru, že teleologii nelze chápat jako statické předurčení, ale jako dynamický proces, v němž se cíl formuje skrze interakci s realitou a skrze aktivitu subjektů, čímž se odmítá jakýkoli absolutní determinismus v událostném dění.