Tento text zkoumá filosofický rozdíl mezi „intendovaným“ rozvrhem či plánem a jeho skutečným provedením. Autor překračuje tradiční středověké chápání tohoto rozdílu jako pouhé distance mezi esencí a existencí a zaměřuje se na hlubší konceptuální analýzu procesu uskutečňování. Každá pravá událost, což je nejpatrnější u živých bytostí, je nahlížena jako integrita celého svého průběhu, která se v čase realizuje v různém rozsahu. Klíčovým bodem argumentace je, že událost se vždy odehrává v určitém reálném a proměnlivém kontextu, na který musí reagovat. Z toho vyplývá zásadní rozlišení mezi „cílem“ a „koncem“ události. Vzhledem k nutnosti interakce s okolím může událost skončit jinak, než předpokládal její původní rozvrh nebo vnitřní cíl. Práce tak přináší kritický pohled na integritu dění a dynamickou povahu směřování k cíli, který nelze ztotožňovat s faktickým završením procesu.