Tento text zkoumá filosofický rozdíl mezi „intendovaným“ rozvrhem či plánem a jeho skutečným provedením. Autor překračuje tradiční středověké chápání tohoto rozdílu jako pouhé distance mezi esencí a existencí a zaměřuje se na hlubší konceptuální analýzu procesu uskutečňování. Každá pravá událost, což je nejpatrnější u živých bytostí, je nahlížena jako integrita celého svého průběhu, která se v čase realizuje v různém rozsahu. Klíčovým bodem argumentace je, že událost se vždy odehrává v určitém reálném a proměnlivém kontextu, na který musí reagovat. Z toho vyplývá zásadní rozlišení mezi „cílem“ a „koncem“ události. Vzhledem k nutnosti interakce s okolím může událost skončit jinak, než předpokládal její původní rozvrh nebo vnitřní cíl. Práce tak přináší kritický pohled na integritu dění a dynamickou povahu směřování k cíli, který nelze ztotožňovat s faktickým završením procesu.
Rozvrh a cíl / Cíl a rozvrh
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 10. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Rozvrh a cíl / Cíl a rozvrh
Rozdíl mezi rozvrhem (plánem) jen „intendovaným“ (neříkám „zamýšleným“, protože nejde jen o záležitost mysli a vědomí) a rozvrhem (plánem) již provedeným (vykonaným) nespočívá pouze v diferenci mezi esencí a existencí, jak tomu tradičně rozuměli třeba myslitelé středověcí. Abychom si tento rozdíl ozřejmili, je třeba pečlivě analyzovat a také pojmově vymezovat, co rozumíme rozvrhem (plánem) a co naopak jeho „uskutečněním“. Nechme nyní zatím zcela stranou otázku lidské subjektivity (a tedy záležitost oné „mysli a vědomí“); soustřeďme se na to, že každá pravá událost (a nejzřejmější to bude na příkladě živých bytostí) od počátku nějak směřuje ke svému uskutečnění, a to prostě proto, že každá pravá událost je celkem, je integritou celého svého průběhu, ovšem integritou, která je v průběhu událostného dění v každém okamžiku uskutečněna v různém rozsahu. Na svém počátku je nějak rozvržena, ale protože se musí (a také vůbec může) uskutečňovat jen v jistém reálném kontextu, na který musí nějak znovu a znovu reagovat (neboť i ten kontext se mění), její „cíl“ nemůže být totožný s jejím „koncem“ – každá pravá událost může skončit také jinak, než jak by odpovídalo jak jejímu rozvrhu, tak jejímu „cíli“ (který s oním „koncem nesmíme ztotožnit, na rozdíl od prastaré tradice).
(Písek, 071013-3.)