Text s názvem „Život a víra / Víra a život“ zkoumá hlubokou provázanost mezi fenoménem víry a samotnou podstatou existence. Autor se vymezuje vůči pojetí Samuela Johnsona, který spojoval lidské úsilí s nadějí, a navrhuje radikálnější tezi: víra je nezbytnou podmínkou pro jakýkoli život i jsoucnost jako takovou. V tomto kontextu je víra chápána nikoli pouze v úzkém náboženském smyslu, ale jako fundamentální kosmický faktor a dynamické směřování do budoucnosti. Bez tohoto vnitřního tahu k tomu, co teprve přichází, by podle autora nebyla možná žádná skutečnost. Úvaha dále upozorňuje na specifické postavení člověka v tomto řádu; zatímco na nižších úrovních bytí je toto směřování implicitní a samozřejmé, u lidí se víra stává vědomým, a proto i mnohem náročnějším úkolem. Lidská víra postrádá instinktivní bezprostřednost, což z ní činí komplikovanou, ale klíčovou součást lidského bytí, která vyžaduje neustálé vědomé úsilí tváří v tvář budoucímu.
Život a víra / Víra a život
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 21. 10. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Život a víra / Víra a život
V některých příslovích (a úslovích) se skrývá víc pravdy, než se na první pohled zdá. Tak např. Samuel Johnson někde řekl, že tam, kde není naděje, nemůže být (vyvinuto) žádné úsilí („Where there is no hope, there can be no endeavour.“) Ale takto vyslovena platí myšlenka jen o člověku, a proto je její pravdivost vlastně dost omezená. Mnohem pravdivější by bylo, řekneme-li, že tam, kde není víra, není a nemůže být život („where there is no faith, there is no life – there can be no life“); pochopitelně myslím na víru jako na kosmický „faktor“ (což také není nejlepší formule, ale dá se držet). A nejen život: kde není onoho směřování do budoucnosti, tam není a nemůže být vůbec nic, žádné jsoucí (jsoucno), žádná skutečnost. Na úrovni člověka to je ovšem o to komplikovanější a také náročnější, že věřit vědomě není zdaleka tak „samozřejmé“, jak tomu je na nižších úrovních.
(Písek, 071021-1.)