Text se věnuje hlubší charakteristice „událostného dění“, které definuje jako „pravou událost“. Autor zdůrazňuje, že takové dění nelze redukovat na setrvačnosti, i když událost tyto prvky dočasně integruje jako své funkční stavební kameny. Tyto složky nejsou vůči celku lhostejné, nýbrž se adaptují na úlohy, které jim událost v rámci svého průběhu přiděluje. Zásadním motivem je reinterpretace Whiteheadova konceptu „plánu organismu“. Tento plán není chápán jako statický vzorec vně času, ale jako dynamický úkol a závazek, který je neustále dopracováván aktivním výkonem bytí události. Proces uskutečňování události vyžaduje citlivou reakci na vnější prostředí i na nové podněty vznikající z vlastního působení události. Studie tak ukazuje, že pravá událost představuje organickou syntézu, v níž se identita a směr dění utvářejí v reálném čase skrze vzájemné působení mezi integrovanými částmi a rozvíjejícím se celkem, čímž se odlišuje od pouhého trvání předmětů.