Tato studie se zabývá historickým vývojem a programovým směřováním periodika Křesťanská revue v období mezi světovými válkami. Text sleduje proměnu časopisu pod vedením klíčových postav, jako byli Emanuel Rádl a Josef Lukl Hromádka, v kontextu dramaticky se měnící společenské a politické situace v Evropě. Zatímco v prvním desetiletí své existence byla Křesťanská revue otevřeně kritická k domácímu i světovému dění, nástup nemoci u Masaryka a Rádla spolu s Hromádkovou nucenou emigrací do USA po mnichovských událostech způsobily zásadní změnu charakteru listu. Práce analyzuje, jak se redakce pod vedením Jaroslava Šimsy vyrovnávala s narůstajícím politickým tlakem a ztrátou svých hlavních ideových vůdců. Přestože Hromádka deklaroval kontinuitu programu, vnější okolnosti a blížící se válečný konflikt nevyhnutelně ovlivnily kritický rejstřík a dosah časopisu až do jeho úplného zastavení nacistickými úřady. Tento vývoj je v textu představen jako cesta od svobodné intelektuální kritiky k hrdinnému přežívání v nesvobodných podmínkách totalitního režimu.