Tato studie se zabývá historickým vývojem a programovým směřováním periodika Křesťanská revue v období mezi světovými válkami. Text sleduje proměnu časopisu pod vedením klíčových postav, jako byli Emanuel Rádl a Josef Lukl Hromádka, v kontextu dramaticky se měnící společenské a politické situace v Evropě. Zatímco v prvním desetiletí své existence byla Křesťanská revue otevřeně kritická k domácímu i světovému dění, nástup nemoci u Masaryka a Rádla spolu s Hromádkovou nucenou emigrací do USA po mnichovských událostech způsobily zásadní změnu charakteru listu. Práce analyzuje, jak se redakce pod vedením Jaroslava Šimsy vyrovnávala s narůstajícím politickým tlakem a ztrátou svých hlavních ideových vůdců. Přestože Hromádka deklaroval kontinuitu programu, vnější okolnosti a blížící se válečný konflikt nevyhnutelně ovlivnily kritický rejstřík a dosah časopisu až do jeho úplného zastavení nacistickými úřady. Tento vývoj je v textu představen jako cesta od svobodné intelektuální kritiky k hrdinnému přežívání v nesvobodných podmínkách totalitního režimu.
Křesťanská revue (předválečná)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 6. 11. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Křesťanská revue (předválečná)
Když vyšlo první číslo Křesťanské revue, bylo Rádlovi necelých 54 let, Hromádkovi něco málo přes 37 let, a Jaroslavu Šimsovi 27 let. Hromádka při zahájení desátého ročníku vzpomíná, jak pronikavě se mezitím změnila světová i domácí situace, ale navzdory tomu prohlašuje: „Náš program se nemění.“ A to byl teprve pouhý odhad toho, co se blíží a k čemu možná dojde. To nemohlo už samo o sobě nezanechat hluboké stopy na základním charakteru, tak říkajíc „programovém zaměření“ časopisu, a to tím spíš poté, co Masaryka i Rádla skolila nemoc a co Hromádka i s rodinou odešel do USA. Zatímco KR v prvním desetiletí byla kritická všemi směry, nyní musela se svou kritičností dovnitř národní společnosti změnit rejstříky. Prvním přelomem byla změna v úřadu prezidenta, kdy Rádl už byl nemocen; a druhým byly události kolem Mnichova, jejichž důsledkem byla Hromádkova emigrace. To další „mezidobí“ do vynuceného ukončení života časopisu (tehdy bylo „zastaveno“ mnoho časopisů) mělo už bytostně jiný charakter, a to přes svou heroičnost v dané situaci.
(Písek, 071106-2.)