Tento text se zabývá zásadním rozdílem mezi komunismem a nacismem, přestože vykazují podobné vnější znaky. Autor tvrdí, že ačkoliv byl komunismus, zejména ve své stalinské podobě, hlubokou deformací socialismu, stále vychází z evropských revolučních tradic a kořenů. Lze jej dokonce interpretovat jako určitou formu křesťanské hereze, které je možné porozumět v rámci dlouhodobého dějinného kontextu západní civilizace, i když s ním zásadně nesouhlasíme. Naproti tomu nacismus je vnímán jako naprostý návrat k pohanství a barbarským mýtům. Představuje kontrarevoluční sílu, která odmítá evropské hodnoty a užívá nelidské prostředky. Zatímco s komunismem lze vést určitý dialog na úrovni sdílené historie, nacismus je z pohledu evropské civilizace a evangelia naprosto neuchopitelný a nepřijatelný. Text zdůrazňuje, že s heretiky je sice možná intelektuální konfrontace založená na pochopení kořenů, ale s nacismem, který popírá samotné základy lidskosti, se jako synové evropské kultury domluvit nemůžeme.